Informace o třech dekádách uplynulých od posledního alba s originálním materiálem je poměrně překvapivá. Už jenom vzhledem k neuvěřitelnému comebacku Shirley Bassey, který v roce 1997 odstartovala spolupráce s Propellerheads, autory tracku "History Repeating". Ti však tentokrát na soupisce spolupracovníků chybějí, neboť jejich sláva před sedmi lety definitivně vyhasla. Kdo na ní ovšem neschází, je David “Bond“ Arnold. Díky jeho producentskému podpisu ale nelze jednoznačně říci, jestli by pro Propellerheads byla případná účast na "The Performance" vlastně výhrou.

Od první skladby je totiž tentokrát jasné, že se žádné divočiny se samply a tanečními rytmy dít nebudou. A jak postupuje stopáž, stahuje se na minimum i možnost přítomnosti hudebního nadhledu a lehkosti patrné například z předělávky "Get The Party Started", která byla zároveň titulem posledního alba Shirley Bassey. (V době vydání s ním dosáhla šestého místa britské albové hitparády, což bylo její nejlepší umístění od sedmdesátých let.) David Arnold naordinoval všem skladbám na "The Performance" background velkého orchestru. Ne ke všem však sedí a ne vždy se podařilo vyhnout hřmotnému patosu. Nemůže za něj ovšem sám, neboť spoluproducentem mu byl dirigent Mike Dixon.

Za skladbu ubitou přívalem smyčců můžeme označit například jinak křehkou "After The Rain" od Richarda Hawleye (prošel například Pulp). Kde naopak orchestr pomáhá, to je příspěvek Garyho Barlowa "Apartment". Dále tu jsou dva songy, u kterých nelze jednoznačně prohlásit, zda představují naprosté nepochopení autorova rukopisu, nebo geniální um Davida Arnolda přetavit kteroukoliv skladbu v téma k "Bondovi". Na jedné straně barikády stojí "Girl From Tiger Bay". Z kompozice je poznat, že Manic Street Preachers do ní chtěly obtisknout svůj melancholický rukopis, ale spoluautor Arnold dělal všechno proto, aby tam ten Bond byl.

Druhou rozporuplnou písničku složili Pet Shop Boys. Má patetický už název - "The Performance Of My Life" - a patřičně pateticky také zní. Přitom na základě textu by jí, stejně jako zmiňované "Girl From Tiger Bay", slušel nadhled i mírná dávka ironie v interpretaci. Dame Shirley Bassey je však především zpěvačka s neuvěřitelným dramatickým napětím v hlase, a tak místo možného sarkastického ohlédnutí za svou kariérou nakupila v doprovodu imaginárního potlesku ve stoje další materiál pro bezesporu zasloužený náhrobek hudební nesmrtelnosti. Kdo ví, jak by oba songy zněly za hudebního doprovodu samotných autorů...

Vítězným přispěvatelem je tak KT Tunstall. Její song "Nice Men" obalený bluesovou náladou nepřekročil, byť těsně, hranici orchestrální nabubřelosti a Shirley Bassey výtečně sedí. Ani celkově se za "The Performance" zpěvačka stydět nemusí. Obklopila se spolupracovníky, kteří vědí, jak má její repertoár vypadat a znít, aby nepůsobil vzhledem k odzpívaným rokům směšně. Bohužel, vedlejším produktem se zde stal pocit nudy z poměrně konzervativního hudebního pojetí. A to navzdory soupisce zajímavých jmen podepsaných pod jednotlivými písničkami. Ale jak se vyjádřila KT Tunstall: "Hearing Shirley Bassey sing one of your songs is seriously one of the best kicks in the world." Jaká jména by se asi tak dala do této rovnice zasadit v českém prostředí?