Anglická písničkářka Corinne Bailey Rae na své eponymní prvotině posluchače především hladila lahodnými písněmi, které byly prozářené sluncem líného odpoledne. Na novince "The Sea" ale se zpěvačkou musíme hlouběji. Pod hladinu, pod kůži, pod povrch, jak je libo. Tyto písně jsou totiž poznamenané Corinninou tragickou ztrátou - úmrtí manžela se v jejím uměleckém růstu muselo odrazit.

"The Sea" naštěstí není sbírkou žalozpěvů. Paradoxně je zvuk alba o něco rockovější než na prvotině a je to podobný posun, s jakým přišla na desce "The Fall" Norah Jones. Vůbec to není na škodu, protože ke známé náladě zasněného r'n'b přibyl nový rozměr a hezky můžeme vidět rozvoj talentované osobnosti Rae po stránce autorské i interpretační, viz například skladby "The Blackest Lily" nebo "Paper Dolls".

Nebudeme zastírat, že převládají pomalá tempa a melancholické texty - spíše by bylo divné a nepatřičné, kdyby tomu bylo jinak. Ale to nevylučuje dobré písně, nebojím se říci přímo hity. Už první skladba "Are You Here" nadchne nádherným klenutým refrénem, "Feels Like The First Time" má výrazný motiv a velké soulové smyčce. A jestli jedna z mála rychlejších "Paris Nights/New York Mornings" nebude nikdy použita v nějaké podařené romantické komedii, tak sním svoje boty. Skvělá písnička.

"The Sea" je přesně tím příkladem alba, které nelze hodnotit vytržené z kontextu. Víte, že Corinne přišla o milovaného člověka, celou dobu to cítíte a prožíváte ty nahrávky jinak než jen jako obyčejné popové popěvky. Víte, že i když je pod vodou ticho a klid, musíte se odrazit ode dna až nad hladinu, nadechnout se a plout. Kamkoliv.