Ač to může působit nepravděpodobně, z českých kapel mimo hip hop poslouchám pouze Vypsanou fiXu, Buty a Peshata. Když jsem si pro psaní recenze na nejnovější album poslední zmíněné chtěl vzpomenout, jak jsem se k této táborské skupině vlastně dostal, nedokázal jsem to z paměti vydolovat. Styčným bodem každopádně je, že jejich první plnohodnotné LP "Hra na doktora" považuji za masterpiece, který definitivně potvrdil mé prestižní fanouškovství.

Po této super skanimalpunkové desce začala zajímavá historie Pešat. Hlavní zpěvák a textař Petr Bína se kvůli práci nestíhal už tolik věnovat kapele, a rozhodl se skončit, nastalo tak hledání nového frontmana. Zbývající členové ho trefně našli ve studentovi České zemědělské univerzity Tomášovi Blažkovi, takže texty o zvířátkách a přírodě mohly být zachovány i na prvním albu v nové sestavě "Svět za sifonem".

V punk-rocku se toho už moc nedá vymyslet a podle toho i na první poslech novinka působí hodně neobjevně. Skvělé zábavné infantilní texty však díky zapamatovatelnosti přímo nutí k dalšímu protočení CD. A po třetím poslechu už bylo jasné, že se Peshata neopakují ani hudebně a každá z dvanácti písni má nějak originální a chytlavou melodii. Stále se ve skladbách nacházejí veselé trubky, novinkou je přítomnost smyčcových nástrojů, jedná se o takové malé sifonie na housle. Jediné negativum vidím v prapodivně provedeném mixu/masteru, deska má jaksi horší zvuk než ta předchozí.

Aby bylo nezasvěcenému jasné, o čem písničky jsou, pojďme si projít pár jejich praštěných zápletek, které však jsou krásnými podobenstvími se zvířátky. Třeba název "Digestoře na tchoře" je všeříkající, opravdu jde o to, že tchoři zasmradili Česko: "Kuriozní znečištění ovzduší, digestoře vyřeší prý zkázu; zelení se bojí, zda-li nedojde k narušení krajinného rázu." V závěru se však říká, že "možná to tu smrdí z jiných důvodů."

"Tučný tučňák" je o tlustém tučňákovi, který, když skočí do vody, udělá tsunami, a tučnačky ho nechtějí. Přestane jíst nanuky, ale užene si bulimii a ženské ho zase nechtějí, protože doma nejí. Ne ve všech příbězích se ale objevují živočichové, i když by to podle názvu vypadalo. "Volání divočiny" má refrén: "Někdy mám náladu podobat se hovadu; vykašlat se na hodnoty, vyzout vyšlapaný boty; mentálně se vrátit aspoň o deset let dozadu," který se dá výborně, nahlas a upřímně vyřvávat.

Pokud se po přečtení předchozích odstavců chytáte za hlavu, tak se vám nedivím, Peshata nejsou pro každého. Jejich texty však považuji za mnohem vtipnější a více říkající než rádobyzajímavá slova Krajča a podobných. Takže není nic zvláštního na tom, že si někdo na takovém radostném zoopunku ulítává. I když u mě "Svět za sifonem" přechozí "Hru na doktora" nepřekonal, je to výborná deska, kterou bych minimálně doporučil si poslechnout. Možná vás Peshata pobaví stejně jak mě.

P. S.: Na jejich webstránkách jsou ke stažení všechna starší alba.