Goldfrapp byli vždycky oblíbení pro svůj cit pro novátorství. Pro svou pátou studiovou desku "Head First" ale zvolili jinou cestu a nechali se inspirovat popem osmdesátých let. "Našlapaný cvrkot synthi optimismu, euforie, fantazie a romantiky," tvrdili. Kritika ale přijala výsledek nejednoznačně a přirovnání k Olivii Newton-John používá tu v pozitivním, tu v negativním smyslu slova. Dan Hájek v hlavní recenzi nahrávku pochválil, ale s výhradami. "Goldfrapp zabředli a padli do mokřin blouznění a tápání," napsal a udělil jí známku sedm s tím, že hodnocení cítí někde na pomezí mezi šestkou a sedmičkou. "Pro skalní fanoušky to možná bude dokonce znamenat nejhorší počin dvojice," dodal. Pět redaktorů musicserveru se v makrorecenzi s Danem Hájkem v podstatě shodlo, jen se známkami šlo ještě níž. "Head First" až na jednu výjimku nikdo neoznačil za vyloženou ostudu, v průměru dostala osmapadesát procent.

---

Tomáš Tenkrát - In asi jako techno (6/10)
Vztah ke kapele: Singlově kladný.

Ano, další kapela, co kráčí do těžce vyrecyklovaného popu. A může za to ta neprostupná houština osmdesátkových synťáků. Jestli je to špatně? Vůbec ne, v případě, že se to dělá stylově. A hlas Alison je sakra stylový. Dokáže vytáhnout i hodně uslintanou melodii nad pomyslnou rysku vkusu. Pokud byste si totiž pustili "Head First" jako karaoke, asi byste si ublinkli do kapsy. Někdy je to opravdu lacinější než sako Michala Davida. Naštěstí Goldfrapp jsou kádři a mohou si dovolit, s ohledem na svou minulost, leccos. Nemusejí nic dokazovat. Pokud se tedy oprostíte od těch zefektovaných bicích, co nám evokují normalizační pop, je to docela dobrá zábava. Ale všeho s mírou! Ještě s větší grácií fungují na stejném principu třeba M83, oproti nim jsou Goldfrapp více rádioví a chytlaví. První tři skladby jsou bez debat výborné, ale pak už nám začíná hladinka zábavy stagnovat, až nakonec její škraloupek zaschne někde kolem průměru. Retro vytahování osmdesátek už nějaký pátek přestává být zábava.

David Věžník - Poslouchat to mi nevadí (6/10)
Vztah ke kapele: Respekt k citu pro melodii a několik oblíbených písní, ale album jako celek? To ne.

Jestli Goldfrapp něco umějí, je to budování atmosféry. Ať už jsou jejich písně pomalé, nebo rychlé, vždycky je na první poslech poznat, jakou náladu si má posluchač navodit. A přitom všem si vždycky udržovali dobrou míru vkusu. Na "Head First" je tomu vlastně stejně. Jako celek má album jediné poselství: nic neřešit. V textech tedy netřeba hledat žádné hloubání, v muzice už vůbec ne. A to je možná trochu škoda, protože jestli ještě něco Goldfrapp umějí, je to posunutí žánru, který uchopí, směrem, kterým se až tak často nechodí. Tady ale jako by Alison a Will zapomněli, že eighties už zas až tak nefrčí, a udělali úplně běžnou osmdesátkovým popem načichlou desku. Což by pořád ještě nebyla taková tragédie. Třeba "Rocket" nebo "I Wanna Life" jsou písně, které prostě fungují, za zmínku stojí i závěrečná úplně se odlišující "Voicething". Prostor a čas mezi nimi je ale vyplněn skladbami, které až tak moc nebaví. Ale možná to tak bylo vždycky. Pár výrazných písní ("Utopia", "Happiness") kolem těch míň výrazných. Ale poslouchat to mi nevadí.

Karel Zich - Retro nekončí, vrací se zpět s dvojnásobnou intenzitou (6/10)
Vztah ke kapele: Díky debutu "Felt Mountain" dlouhodobě jedna z mých nejposlouchanějších kapel.

Vzkaz pro ty, kteří si na základě uhrančivé atmosféry, jelenů a bavorské dechovky debutu "Felt Mountain" zvykli od kapely očekávat něco zajímavého, je smutnější než kdy předtím - sežeňte si poslední track a nomen omen "Voicething ", možná ještě docela éterickou "Hunt" a upalujte pryč. Hovoří-li se totiž mezi hudební komunitou o tom, jestli už se oživování duchů třeba nechýlí ke konci, Goldfrapp naopak ještě přiložili pod kotel. Po většinu desky absolutně rezignují na originalitu a vypouštějí démony 80. let v plné síle - nejextrémněji v případě "Alive", "I Wanna Life" a singlové "Rocket", jejíž synťáky dokonale a bez zábran oživují náladu radiožurnálového dinosaura "Jump" (1984) od Van Halen. Podmíněnost obliby "Head First" ujížděním na zastaralých osmdesátkových hitech není stoprocentní, ale hodně vysoká určitě. Pokud předpoklad splňujete, oceníte, že jde o ultra-retro-album vytvořené s citem (jakkoli perverzním), štvaly-li vás naopak na Goldfrapp již předchozí vyjížďky do minulosti za electroclashem, počítejte s něčím mnohem horším a tuctovějším.

Pavel Parikrupa - Zrcadlová koule, flitry a růžová (6/10)
Vztah ke kapele: Od úžasného koncertu na Colours Of Ostrava je to platonická láska.

Přiznám se, nějak jsem nevěřil, že by Goldfrapp přišli s podobně laděnou deskou, jako je vynikající předchůdce "Seventh Tree". Asi se duo nechtělo opakovat, a tak uhnulo jinam. A je otázka, jestli "správným" směrem. "Head First" není nic progresivního nebo objevného ani v rámci diskografie kapely, natož v kontextu současné populární hudby vůbec. I když je to především taneční album, obsahuje i klidnější momenty - ani jedno, ani druhé vůbec nevadí, jen ten osmdesátkový zvuk je místy divný a stýská se mi po zasněné a mírně zamlžené atmosféře předchozí desky. "Head First" není špatná, jen zní, jako kdyby ABBA přežila svůj rozpad a fungovala ještě dalších deset let. Což může být chvála i výtka zároveň. A taky uvidíme, jak ty písničky zafungují v létě, až bude všechno barevnější a teplejší.

Honza Průša - Mamma mia (3/10)
Vztah ke kapele: "Seventh Tree" je geniální až osudová věc. Nic víc jsem zatím neslyšel.

Svou předchozí deskou "Seventh Tree" mě Goldfrapp dostali. Připravili nádhernou sbírku emocí, citu a nálad. Desku pro introverty, s kterou můžete být sami, k níž už nikoho nepotřebujete. Na "Head First" ale žádné spojení s předchozí nádherou (nepočítám-li velmi příjemný hlas Alison) nenacházím. Ta deska mě ubíjí. Vrací se někam na diskotéky mých rodičů, dává mi vzpomenout na ABBU, kterou nemůžu vystát. Kýč se potkává s (pro mě) nepovedeným retrem a já se divím, jaké různé názory na svět můžou Alison a Will mít. A tak zatímco "Seventh Tree" byl umělecky dokonalý výlet do světa snů, do míst, kde je mi fajn, "Head First" mě nudí a při refrénech jako "Oh - Oh - Oh, I got a rocket," trpím. A to nejen proto, že na diskotéky jsem nikdy nechodil a chodit nebudu. Goldfrapp rozhodně nestojí na místě a oscilují mezi různými světy. Tím se můžou mnohým přiblížit, ale mně se právě teď odcizili. Nevadí, třeba se potkáme někdy příště.

---

Album: Goldfrapp - Head First
Průměrné hodnocení: 5,8/10
Celkový čas: 38:10
Skladby: Rocket, Believer, Alive, Dreaming, Head First, Hunt, Shiny And Warm, I Wanna Life, Voicething