Nemusíte mít rádi jazz, ale jednou za čas byste si ho poslechnout měli. Už jenom pro tu muzikantskou krásu, která se za ním skrývá. Pro to stupňující se množství objevených zákoutí s každým dalším poslechem. Není lepšího chill outu po propařené noci, není výmluvnějšího společníka, když si chcete se svým protějškem užít mlčení, a není výstižnější volba pro potřebu vnímat hudbu všemi smysly. Beata Hlavenková to všechno i ještě mnohem víc na své desce nabízí.

Vracíte se nad ránem domů. Svítá. Město jen pozvolna nabírá dech. Nespěcháte. Zastavíte se na mostě. Chvíli pozorujete plynoucí minuty řeky pod sebou. Rekapitulujete si poslední hodiny. Místa a lidi, atmosféru. Poloprázdný noční bar s hrnkem kávy, natřískaný klub bez klimatizace a možnosti prohodit pár slov s kýmkoliv. Nerudný taxikář, dlouholetá známost, ztracený spolužák, ochotná barmanka, nová známost. Z přemítání vás vyruší hádající se pár. Sledujete je pohledem, dokud nemusíte uskočit před cyklistou dávajícím přehnaný důraz na zvonek.

Poslouchat "Joy For Joel" znamená nechat se kolébat a hladit, ale také zároveň nutnost být ve střehu. Hlas-nástroj Lenky Dusilové nenápadně se proplétající do něžných přívalů not v úvodu alba střídá hudební rozjařenost a nervní rytmika bicích v jeho závěrečné třetině (výborná "The Riddle"). Vokálně se zapojuje i Hlavenková. Ať už sama v "Rainy Afternoon", nebo v souzvuku s Dusilovou, který barevně dotváří skladbu "Spring Story". Z hudebníků je třeba zmínit alespoň Riche Perryho, jehož tenor saxofon proplouvá sice pouze čtyřmi tracky, ale v paměti uvízne, jako kdyby ovládal všech devět.

Sedmdesátiminutová stopáž v sobě ukrývá tolik zajímavých momentů, že se může zdát zbytečně naddimenzovanou. Než v sobě stačíte nechat doznít jednu skladbu, opanuje prostor další. Výhoda běžné písničkové produkce postavené na pár notách, které není třeba nijak prožívat, zde zkrátka neplatí. Tady se musí počítat s opakovaným poslechem. Odměnou je nadčasovost a nemožnost zevšednění. Titul "Joy For Joel" takové benefity nabízí také. Jedinou vadou na kráse zůstává obal. Tedy přesněji řečeno použité fotografie. Samotnému designu ze studia Najbrt už vytknout příliš nelze. Ale klenoty před tváří Beaty Hlavenkové jsou příliš lacinou kompozicí. O obsahu desky to naštěstí nelze říci ani omylem.