Taky co by kdo chtěl na sebereflexní otvírák, kde je jasně řečeno: "Nic nového pod sluncem, my to takhle chcem," psát? A co teprve na zbylou patnáctku nových písní z pera Fanánka a jeho souputníků? Leda tak zopakovat obecně známá fakta, tedy že se po poslechu Tří sester doporučuje přeměřit hladinu alkoholu v krvi a vyšetřit míru závislosti na pubrockovém orchestru, který je v našich luzích a hájích snad stejně populární jako rezavý pěnivý mok.

Pokud na minulých "Mydlovarech" překvapila Fanánkova parta spíše negativně, co se týče zaměnitelných a mnohdy až nesnesitelných písní, na "Lázničkách" je tomu naopak. Piva a další tekutiny ostřejší než voda jsou tu přívětivější a chutnější, po konzumaci ale nehrozí splynutí do jednoho velkého hudebního chumlu. Ne že by soubor překypoval originalitou, spíše z něj čiší radost a nadšení - pomineme-li píseň "Léto", která i přes jasně pozitivní námět nepůsobí zrovna radostně - i vzpomínka na Frantu Sahulu "Jako Sahula" je podána s lehkostí. "Někdy si připadám skoro jako Sahula - hustej, zlitej, zralej na ránu, nic nenadělám, démon mi zavolá, otvíráme pekel bránu."

Deska by se vůbec dala označit jako posel letošního teplejšího půlroku. Jednak vyšla zhruba ve stejnou dobu, jako Slunce začalo intenzivně rozpouštět dlouhodobé sněhy, jednak třeba svižná oslava piva "Pilsner Urquell" či "Lázničky" bublající jak vychlazená limonáda táhnou na očistnou kúru na zahrádky pivnic. Anebo s lahváčem na čundr jako country cajdák "Vandrák Joe", asi nejpřekvapivější věc alba, mimo jiné i v tom, že tam, kde by posluchač čekal mnohem peprnější výraz jako rým k trsal, Joe tu šerifovu paničku v lese pouze líbal. I když na úplném konci na prcal skutečně dojde...

Tím to ale všechno nekončí, Tři sestry ještě nabízejí pohled na Fanánka na in-linech ("Mám kolečkový brusle a pode mnou jsou Nusle,") nebo do zákulisí koncertů, kde okresní víly alias "Naše věrné fanynky" "sežerou šunku a vypijou fernet." A co teprve když Franta Vrána v rozjuchané "Něco se musí stát" vyskočí na stůl a Jaroušek začne na píšťaličku hrát? To už pak musí být kritik stejně jako rozhodčí ve fotbalové "FC Knajpa" být mrkev a mrkev je přece vůl.

Už ale dost řečí. Tři sestry natočily v rámci své diskografie slušné album, ze kterého se určitě dobrá polovina songů na dlouho usadí v hlavě a prosadí do koncertního setu. Album, které říká, že soubor kreténů vstoupí do svého šestadvacátého roku existence v dobré formě.