Doba je zlá a krutá, obzvláště k hudebníkům.To si dobře uvědomila pseudohumorná trojka Maxim Turbulenc, která terorizuje sluchovody lidí již patnáct let. Za tu dobu odrostla generace dětských posluchačů do věku skoro dospělého a slabomyslných jedinců se nerodí tolik, aby se z prodejů trio uživilo. To se stalo jasným signálem k útoku na staré fanoušky. Ve vykutálených myslích protagonistů se urodil vskutku ďábelský plán, který opět posunul hranice špatného vkusu o kilometry dále. Toto dílko totiž dokázalo vyvolat znechucení ze znehodnocení díla Michala Davida i u jeho nejzapřísáhlejších odpůrců. A nejen jeho.

Patnáctka songů si bere na paškál pestré panoptikum interpretů od Daniela Landy přes Sagvana Tofiho a Kabáty až po Lucii. To samo o sobě v soudném člověku vyvolá nevolnost, ale když uvidí obal, tak nabude nutně dojmu, že se jedná o vtip. Protože takhle diletantskou práci snad ještě hudební svět neviděl. Pokud se bude někdy vyhlašovat nejohavnější grafické zpracování nosiče, máme žhavého favorita. Jenže ono se o vtip nejedná. Je to realita a další pokus o vyždímání peněz z ubohých lidí postrádajících špetku zdravého rozumu.

Dva autorské songy kapely jsou tak špatné, že nestojí za zmínku. U coverů nemá cenu hovořit o hudebním zpracování, protože hudba je něco úplně jiného. Kupříkladu "Černí andělé" jsou zahájeni kytarou s tak špatným zvukem, že by se za něj styděl i zcela začínající kytarista. Ostatně ten, kdo ten part nahrál, by zasluhoval, aby mu na prsty u ruky šlápla celá skupina v dřevákách. Monotónní zvuk samplů pak prostupuje celou deskou a občas jen zarazí dementní invence v podobě disco zvuků moderních tak v roce 1973. Nedá se nic dělat. Kde nic není, ani smrt nebere...

Snad jen jednu výhodu celá tahle smutná záležitost má. Trio rozpustilých tlouštíků v současné době provází na volebním turné Jirku Paroubka, tudíž jim musíme ze srdce poděkovat, že kohokoliv se špetkou zdravého rozumu musejí z předvolebních stanů vyhnat. Je to dobrá služba vlasti.