Barbra Streisand už nějaký čas stojí jakoby mimo současnou populární hudbu. Sem tam se o ní sice psalo, ale spíše to bylo v souvislosti s jejím koncertováním, případně s tím, jaké výše dosáhlo její vstupné. Pak se ale mihla na "River: The Joni Letters" Herbieho Hancocka a tahle spolupráce ji možná inspirovala k nahrání jazzové desky. Když se pak jednou potkala s Dianou Krall a obě dámy si padly do noty, bylo vše jasné: desku "Love Is The Answer" bude produkovat kanadská klavíristka. K ní se pak přidal ještě matador jazzové scény Tommy LiPuma.

Výběr skladeb je mixem založeným převážně na popových standardech doplněných například o šanson "Ne Me Quitte Pas" Jacqua Brela nebo o bossa novu "Gentle Rain" brazilského skladatele Luize Floriana Bonfá. Pro Barbru Streisand tedy nic nového. Některé z těch písniček už zpívá řádku let. Důležité tedy bylo, jaký ráz tomu vtiskne právě Diana Krall.

Hned na počátku je třeba zmínit jednu velmi důležitou věc - "Love Is The Answer" seženete ve dvou verzích - standardní jednodiskovou, kterou jsme měli k dispozici i na musicserveru, nebo dvoudiskovou. "Chudší" verze byla natočená s velkým orchestrem a ona "bohatší" přidává ještě přesně ty samé písničky pouze v doprovodu jazzového kvarteta. Paradoxně výsledek původního záměru je ale právě na onom bonusovém CD a na albu je to slyšet.

U Barbry Streisand není spolupráce s big bandem ničím neobvyklým a její hlas se k němu i velmi hodí. Jenže na "Love Is The Answer", respektive na tom prvním disku se pomyslné tři vrcholy trojúhelníku této desky - silný hlas, velký orchestr a samotné pojetí - tak nějak divně perou. Kdo slyšel poslední desku Diany Krall "Quiet Nights", toho asi nepřekvapí, že Barbře připravila velmi tichou až intimní nahrávku. Jenže ve chvíli, kdy do zešeřených melodií zazní například smyčcová sekce, zní to jako výstřel do tmy. Jako by tam bylo něco víc a chvíli přemýšlíte, jestli to není právě onen silný hlas Barbry Streisand. Teprve když si pustíte tu samou písničkou nahranou jen s kvartetem, zjistíte, jak vlastně byla zamýšlená, a svitne vám, co v té první verzi trhá křehkou atmosféru takřka na cucky. Tak tenounká je ona hranice.

Samotná Diana Krall zůstává na této nahrávce spíše v pozadí; její hlavní rolí bylo udávat dílu směr, i když její piáno je občas slyšet velmi zřetelně. Je trošku škoda, že nedošlo na žádný společný duet obou dam, ale snad tímto jejich spolupráce nekončí a někdy se dočkáme i spojení jejich tak charismatických hlasů.

"Love Is The Answer" se velmi těžko hodnotí, obzvlášť se znalostí rozšířené verze. Ta, respektive její druhá část by si vysloužila 9/10 a titul jedné z nejlepších nahrávek loňského roku, ale v případě jednodiskové verze tak vysoko jít nelze. Ačkoli je to velmi dobrá deska, přece jen je na ní ono symbiotické spojení Streisand-Krall rušeno příliš velkým počtem muzikantů.