Živě si pamatuji konec roku 2006, kdy mě při prvním poslechu desky Indyho & Wiche "Hádej kdo" dostala skladba "Pro naše kids" s jakýmsi Ideou. Ještě větší překvapení mě pak čekalo, když jsem poprvé uslyšel jeho tehdy už půl roku starý "Malý Pepek Mixtape". Idea byl svěží, jeho rap takový zvláštní a produkce byly jedním slovem pecka. Nejvíce hudeb tam obstaral Fatte, bývalý člen DeFuckTo. V té době už IdeaFatte fungovali jako skupina, jejich debut "365" je pak definitivně dostal na mapu českého hip hopu. Špendlík se připíchl na město Zlín.

Od druhé desky "Mezitím" ale o Pepkovi a Fatteovi nebylo moc slyšet. S komunitou sice byli ve styku přes internet, ale na nový hudební matroš jsme si museli počkat až do února letošního roku. A jako by Idea věděl, že deska "Doma" není úplně nářez, budou ti dva tento rok pokračovat ještě dalším albem. Stejně jako předchozí počiny je "Doma" až na výjimky čistě o jednom emsím a jednom producentovi... a tentokrát už kvůli tomu vyvstanuly menší problémy.

Idea: Sotva se dá říct, že Idea na desce rapuje. Idea povídá. Idea povídá o rodině, o svém městě, o fanoušcích-nefanoušcích, o konkurenci, co chce přehnané honoráře, o holkách, co okomentují každou blbost na Facebooku. Témata se sice opakují, trochu je škoda, že se Pepa už nevěnuje vztahům se ženami (vzpomeňme na povedenou "Neusínám sám" z předchozí desky), ale podstatné je, že se často zasmějeme. Jen zamrzí, že Ideův nerapový styl je tu ještě více znát. Zpívání v "Než příjdu domů" pak skoro připomíná Kapitána Lásku.

Fatte: Jako producent je velmi šikovný a na každé desce vždy překvapil novým směrem, kterým se jeho zvuk ubíral. "Doma" značí posun k jednodušším, přímočarým produkcím. Nejsou jakoby tak vypiplané jak dříve. Možná větším problémem ale je, že jim schází hitovost. Na desce zdaleka není pecka jako "Máme vás" nebo "Mezitím". Přesto se o žádné skladbě nedá říct, že by snad byla podprůměrná. Několik je i hodně povedených. Rádiím nejpřístupnější jsou rozhodně "Lež" a "Vážím si", které navíc zaujmou i textem. Protipólem jim bude tvrdší a smutnější hudební podklad videosinglu "Doma". Mou teorii o důležitosti převahy hudby nad textem pak Idea potvrzuje v tracku "Můj producent", který začíná hláškou: "Sedmdesát procent tracku je beat, sorry MC, můžeš mít flow jak píča, ale nesmí ten beat hrát tak nějak, musí hrát nejlíp."

Úletem alba jsou "Slipy jsou kalhoty bez rukávů", kde pobaví nejen Idea, ale i Fatteova hravá taneční produkce. Instrumentálně velmi zdařilé jsou i "Generace 0" a "Viděl jsem", kde pomáhají jediní hosté desky, Paulie Garand a Ryes. Je příjemné slyšet i jiný hlas než Pepkův. I když nedá se říct, že by začal lézt na nervy, deska uteče až moc rychle. Na konci poslechu je pak ale pocit, že IdeaFatte mají na víc a že v minulosti to i dokázali. Tak doufejme, že dalším albem předpoklady naplní více.