Prostředí Holic v Čechách je pro harmonický rozvoj člověka daleko lepší než Seattle konce osmdesátek, o tom asi není potřeba diskutovat. Jenže pak chybí jeden základní prvek, a tím jsem generační vzpoura a nepřítel ve společnosti, která člověka ubíjí. Snad i proto je deska bližší novější melodičtější tvorbě Pearl Jam, než takovým depresivním Alice In Chains. Umělecká stránka tu zkrátka převládá nad tíživostí výpovědi naléhavostí projevu, což rozhodně není na škodu.

Kvartet Eye For An Eye má všechny potřebné atributy k tomu, aby postavil dobré songy. Bubeník hraje přímočaře a účelně, čímž táhne celou kapelu kupředu. Kytary jsou hravě promyšlené, dynamické a nikterak nevyčnívají. Navíc mílovými kroky překračují cobainovský rámec minimalistického kytarového projevu. Zpěvák má i poměrně netuctový hlas, který celkem zručně ovládá, leč po výrazové stránce jej čeká ještě velký kus cesty.

V desítce songů lze najít poměrně pestrou škálu vlivů, motajících se kolem rocku, popu a metalu. V "Down In The Hell", tak po začátku, vzdáleně připomínajícím Kiss, zavane i funky, zatímco akustický kousek "I Feel Good" ve své textové podstatě popírá samotný grunge, a nakonec i ukazuje, kterak je zpěvákova angličtina školácky česká. To je ale drobná vada na kráse. Horší je to s chytlavostí. Není tu zkrátka hit. Deska propluje kolem uší a nic nezanechá. Jen příjemný pocit z povedené kulisy zůstane. Na grunge to je málo, ale tahle nahrávka je vlastně už někde jinde…