Neúnavní punkeři sjíždějí koncertní pódia v nejrůznějších koutech světa přes třicet let, The Vibrators jsou navíc stále studiově činní - loni jim vyšla řadovka "Under The Radar". V Olomouci však hráli prvně a do U-klubu, který se postupem času proměnil v saunu, si je přišlo vychutnat přes dvě stovky lidí. A nebýt předvýplatního termínu, jistě by si do prostor vysokoškolských kolejí našlo cestu více milovníků punku.

I tak se ale večer vyvíjel velmi slibně a notnou měrou se na tom podílely obě předskokanské party. Se zpožděním spustila svoje atomové boogie ostravská Degradace a hned při první písni se jim motal u mikrofonu jeden z příznivců, až to vypadalo jako domluvený kompars. Svižnému rokenrolu s elvisovským zpěvem Sendyho to ale na přitažlivosti a energii neubralo, spíše naopak - nálada ve zhruba z poloviny zaplněném sále stoupala od prvních okamžiků. A domácí Zatrest to ještě umocnili. Přestože jejich vystoupení bylo oproti Degradaci o něco slabší, publikum reagovalo jak na staré pecky, tak na věci z nové desky "Pecka vedle pecky" a Vibrators po nich přebírali parádně rozehřáté a rozdivočené publikum.

Vzduchu notně ubylo a na pódiu se objevili tři strejcové a jeden potetovaný týpek, které byste spíše než na legendární kapelu tipovali na hospodské povaleče. Prý že Vibrátoři a taneční hodinka mohla začít. Jedna noha tam, druhá sem, občas otočka, pád či hozené pivo zezadu od těch netančících. A křepčil i zpěvák Knox, ochotně nakláněl mikrofon mezi lidi, některá gesta mu publikum doslova zobalo z rukou. "Troops Of Tommorow", kterou si později vypůjčili Exploited, byla snad jediná pomalá věc, kterou Vibrators vysypali z rukávu, jinak šlapali jako dobře promazaný stroj. Až bylo škoda, že musejí končit.

Záhy se však ukázalo, kdo je králem večera. To když na pódium vystoupal Charlie Harper a vibrátoří pecky "Baby, Baby" nebo "Disco in Moscow" vystřídala smršť UK Subs. Před pódiem se rozhýbal toho dne maximální kotel, Subs k mikrofonu pustili i jednoho z příznivců, který si následně zaplaval v lese rukou lidí dole. Zato téměř statický Charlie chvílemi vypadal jako roztomilá panenka, co jen poněkud zapomněla na dobré mravy a pije pivo a křičí na veřejnosti. A že třeba "Warhead" zpívané jím, kapelou a také dvousethlavým sborem nahánělo husí kůži. Vzápětí přišla další legendární pecka "Stranglehold", krátké vyvolávání kapely zpět a přídavkové hity "I Live In A Car" a "CID" a nastal konec.

Zůstal jen hukot v uších, oblečení nasáknuté pivem a dobrý pocit z povedeného večera, který nezkazila ani zima všude kolem, ani vedro uvnitř klubu, ani pískání mikrofonu při zvučení. Zkrátka ideální večer, kterých na Hané, která zrovna nepatří mezi časté cíle světových legend, příliš nebývá.