Hlavní je udělat si hezky

Otevřete si láhev vína, povím vám příběh. Ale nejdříve nezbytné upozornění: všechny postavy a děje jsou smyšlené. Veškerá podobnost se žijícími lidmi nebo se skutečnými událostmi je naprosto zavádějící. Mimo hudby znějící v pozadí. Ta je skutečná. Je to eponymní deska kapely Esence. Bude to dlouhý příběh.

4/10

Esence - Esence

Vydáno: prosinec 2009
Celkový čas: 47:19

Skladby: Klonovaná, Počasí, Amerika, Lístek, Vyjeme s vlky, Muzikál, Střepy, Vyhoďme ho z kola ven, Povodeň, Santa María, Zůstaň v pohodě, Tvář, Membrány

Vydavatel: kapela

Ohodnoť toto album

Odcházeli jsme, na můj vkus předčasně, z Let It Roll. Najednou ses zastavila a do mých zarudlých očí vážně pronesla, že si musíme promluvit. Ne teď. Odpoledne. V parku u řeky. Zpozorněl jsem. Pokaždé, když sis chtěla popovídat (mimochodem tahle potřeba nikdy nevzešla ode mě), nesneslo to odkladu. Musí jít tedy o něco mimořádného. Zabývat se tím víc jsem ale v daný okamžik nezvládl. Později odpoledne mě probudil zvuk telefonu. Nepřijatá zpráva s časem našeho setkání. Došly mi dvě věci. Nejsi doma a do schůzky zbývá třicet pět minut.

Venku byla zima, ale díky slunečním paprskům se to dalo zvládnout. Ostatně chtít od února teplejší počasí může jen nekritický propagátor globálního oteplování. Minul jsem výlepovou plochu s volebními plakáty neurčitého data. Jen pozvánka na odpolední koncert skupiny Esence ho měla jasný. Když jsem zahýbal ke schodům do parku, byly slyšet první tóny. Přemýšlení mi většinou nedělá problémy, ale zvládnout najednou důvody, proč někdo hraje v mrazu uprostřed parku a proč jsi mě sem vlastně pozvala, se ukázalo jako neřešitelný rébus.

Nebýt bezdomovců s lahví vína v ruce zel by improvizovaný parket prázdnotou. Ani v bezprostředním okolí se netvořily davy. Mladá otrávená maminka s kočárkem, trojhlavé stádo důchodců, partička zevlounů se špekem, jedna intelektuální fanynka s brýlemi, jedna bez. Nikdo z nich mi tě nepřipomínal. Ještě že byl otevřený malý stánek s občerstvením. Při čekání na svařené víno jsem se ti snažil dovolat. Marně. Už první doušek podaného nápoje mě příjemně zahřál. Spálený jazyk byla přijatelná oběť. A tak jsem se zaposlouchal do Esence.

To, co jsem doposud považoval za přípravu, se ukázalo být už regulérní součástí koncertu. Napadlo mě, že nejistý výkon zpěváka je součástí jejich image. Mdlý dojem z hudby už jsem omluvit nedokázal. Co by je tak k němu mohlo vést? Snad jedině snaha, aby se posluchač soustředil na texty. Vzal jsem to jako výzvu. Tedy až poté, co mí noví kamarádi trvali na tom, abych si s nimi vyměnil teplý nápoj za studený. Což se pak ještě několikrát opakovalo. Nelze tedy zcela vyloučit, že jsem některé slovní obraty pochopil špatně.

Například verš ve skladbě "Povodeň": "Hlavní je prej naučit se udělat si hezky," mi dal zabrat a ke správnému rozhřešení nepřispěla ani jeho druhá část: "Ve světě, kde mrakodrapy padaj jako švestky." Nejdřív jsem si vzpomněl na t(s)ebe a pak na slivovici. Nevím, jestli zrovna tohle byl autorův záměr. Ale nejspíš za to mohlo víno. Stejně jako za slzy, které mně vyhrkly u ploužáku "Střepy". Nejtklivější písničky, kterou jsem od dob "Víš" slyšel. A stejná reakce přišla i u "Santa María", když nám všem zpěvák prozradil, že: "Až jednou zmizíme, newyorská burza se nezhroutí."

V té době už jsem tvé číslo vytáčel asi podvacáté. Obcházely mě zoufalství a strach. Z toho, co zazní z pódia, i z možnosti, že pokud odejdu, minu tě. Naštěstí mou situaci kapela pochopila. Zařadila song "Zůstaň v pohodě". Na pár minut se to povedlo. Hned s následujícím kouskem "Tvář" ale byly mé fobie zpět. Naposledy jsem se rozhlédl a pomalu odcházel. Až po oznámení názvu dalšího kousku "Membrány" jsem přidal do kroku. V tom mi telefon oznámil příchod nové zprávy. Prý to celé byla pomsta za Let It Roll. Od té doby nevím, jestli se mám bát více tvé důmyslnosti, nebo toho, že znáš kapelu Esence. Na zlámané beaty tě ale pro jistotu už nikdy nevezmu.

• Esej (Andrea , 17.02.2010 23:08) Reagovat

  Sama bych to nenapsala líp.
  
  

• Sám bych to napsal líp (Filip Benešovský, 18.02.2010 01:45) Reagovat

  Tak jsem si to taky přečetl a těžko se mi na to reaguje, protože jsem producentem týhle desky ( Esence )... Z mojí huby tedy všechno bude znít pokřiveně. Ale přesto to zkusím.
  Myslím, že zvolená forma recenze je nešťastná a nesnaží se vůbec o to být exaktní. Recenzi koncertu bych navíc nepsal, přiznal - li bych sám sobě, že jsem jeho část viděl a slyšel pod vlivem. Hudba může mít hodně rovin, které můžeme posuzovat a někdy se stává, že v jedné rovině exceluje a jiná rovina pokulhává. Někde zkrátka její autoři cítí větší dominanci a někde menší. Posuzovat hudbu je z tohoto i jiných důvodů velmi těžké. To je další věc.
  Ale konkrétně. Vůbec mi nedochází, co je špatně na verši "Hlavní je prej naučit se udělat si hezky ve světě kde mrakodrapy padaj' jako švestky". A můžeme si tam vybavit třeba tu Vámi naznačovanou onanii. Nic mi na tom nevadí a význam to nemění. "Jsi jednoduchá a voníš vesnicí" z písně "Víš" opravdu nesnese srovnání ani s jediným řádkem písně "Střepy". To je přeci jenom jinej "Level". Nejsem velkým fanouškem téhle písně ( "Střepy" ), přesto je to srovnávání jablek s hruškami. U písničky "Santa Maria" bych dokonce řekl, že na mě její text zapůsobil poměrně dost. A to i vzhledem k tomu, že vychází z mladých úst lidí, kteří vyrostli v našem obnoveném a "opět mladém" kapitalismu a i tak jsou schopni vidět i jiné stránky, než ty, které nám předkládá všudypřítomná kokakolonizace. Takové věci bych rád přijímal i byť by byly podány trochu neuměle ( a často tomu tak v případě Esence trochu je ). Dávají mi drobnou naději. Píseň "Zůstaň v pohodě" je vlastně o tom samém. " Buď hlavně cool a free a happy než Tě někdo zachrání tím, že facku Ti vlepí " - to je výborný. Do roku 1989 jsme měli chozrasčot a teď máme marketing meeting. Nemůžeme chvilku mluvit česky? Membrány zase docela hezky napadají určitý rys vystopovatelný často v ženském chování. Není to prostě banální zamilovaná píseň typu: On jí má rád, ona jeho ne nebo naopak. Škoda, že autor článku odešel zrovna při písni "Membrány", která není náhodou na desce jako poslední. Je to vlastně zhudebněná sebelítost autora. Vypráví o zvláštním pocitu "vybití" a frustrace vždy, když dokmitají membrány ( rozumněj membrány reproduktorů ). Ten pocit se Petrovi Štikovi povedlo popsat velmi dobře. I dneska, byť málokdy, po koncertě mám ten pocit a to jich mám za sebou mnoho tisíc.
  To by bylo k těm textům. A teď už jen krátce k tý muzice. Je to pokus o takovej inteligentnější poprock. Tu se to povedlo víc, tu míň, ale i tak si nepamatuju, že bych kdy slyšel třeba od Ready Kirken podobný harmonický spoje... Pane autore článku, zas taková h( H )růza to, nemůžu si pomoct, opravdu není. Myslím, že první album mnohých našich současných "hvězd" vypadalo mnohem hůř. Filip Benešovský
  
  

• ESej (Andrea, 18.02.2010 08:00) Reagovat

  Ale autor nemá tak docela pravdu, dokonce bych řekla, že vůbec. O S. N. C. přece nikdo netvrdil, že jsou státní filharmonie. Poprock je něco jiného než Skákal pes přes oves.
  
  

• to Filip (Andrea, 18.02.2010 08:51) Reagovat

  Musím se Vám i Esenciálům omluvit za své předchozí hodnocení. Byla jsem unavená z práce a z akce, kterou teď rozjíždím, tak jsem si všímala jen poetického stylu, jakým to bylo napsáno. Zmátl mě, byť jsem ostřílený psavec, dokonale.
  
  Uznávám, že je v tom kus autorova novinářského umu a diplomacie poslat naši milovanou kapelu tam, kam nikdo neodchází rád leč na fialky, ale nesouhlasím s tím, jak tady vyválel v blátě některé texty. No, tak nezbývá než si vypůjčit slova kolegy Puškina: Esence po spáru poznal žurnalista, tak jako my ho poznali po uších.
  
  
  
  

• Zase recenzent (TupoLev, 18.02.2010 18:48) Reagovat

  Další případ pro psychoanalytika. Tohle by uz měl Musicserver jednou pro vždy vyřešit a hlídat si úroveň recenzí tak, aby to bylo zhodnocení a ne škodolibé kopnutí.
  Jestli je ale filosofíí Musicserveru pořádat terapie psychcky labilním jedincům, kterým nedostává talentu hudbu opravdu alespoň trochu provozovat, pak je to takhle v pořádku.
  
  

Nové desky 48/2024 - od Lucie Bílé přes Ladě po Arcane Ústředním tématem hudebních novinek minulého týdne byl zejména Record Store Day, takže nabídka zahraničních titulů je o něco slabší. Výrazněji tak zazářily domácí hudebníci v čele s vánočním albem Lucie Bílé, návratem... čtěte zde

Vydáno: 04.12.2024 13:00 v sekci Novinky | Nové desky

Naživo: Exkluzivně z Paříže: Sum 41 dali Evropě v La Défense aréně poslední au revoir V sobotu 23. listopadu se Paříž stala svědkem jednoho z posledních koncertů legendární kanadské punk-rockové kapely Sum 41. Show byla součástí jejího rozlučkového evropského turné, které mělo v La Défense aréně, jednom z... čtěte zde

Vydáno: 03.12.2024 20:30 v sekci Naživo

Rozhovory: Robert Křesťan (Druhá tráva) - Dokonalost v hudbě je pro mě nedostižná meta Z bluegrassových kořenů dávno vyrostlá formace Robert Křesťan & Druhá tráva slaví letos třiatřicet let od svého vzniku. Už 5. prosince odehraje velký koncert ve Foru Karlín v Praze, další následuje v Mahenově divadle v Brně.... čtěte zde

Vydáno: 03.12.2024 16:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

6/10

Recenze: Lucii Bílou sráží na desce "Vzkaz pro Ježíška" nevyrovnanost moderních autorů Pět let nechala Lucie Bílá své fanoušky čekat, než je překvapila novým vánočním albem. Obklopena současnými vyhledávanými autory, moderním zvukem a sebevědomím z předchozích dvou úspěšných tematicky podobných nahrávek se... čtěte zde

Vydáno: 03.12.2024 09:30 v sekci Recenze

Naživo: Madhouse Express nabídli v prostoru Archa+ barvitou oslavu, na které se zastavoval čas a starosti zůstávaly na ulici Deset let, to je v životě hudebních skupin velký milník. Spousta z nich se k němu ani nedostane. Vyžaduje to trpělivost, vlastní tvář i schopnost vybudovat si alespoň trochu oddanou fanouškovskou základnu. Vše se ve šťastné... čtěte zde

Vydáno: 02.12.2024 20:42 v sekci Naživo