Pojem Opheliac je odkazem k postavě Ofélie ze Shakespearova "Hamleta" a představuje někoho, kdo se v sobě tak zavrtá, že nakonec zešílí. Může tedy být jasné, v jakém duchu se deska nese - mnoha lidem nepříjemném. Je autentickou křičenou zpovědí, anebo osobitým kusem koláže, kterou Emilie Autumn s odstupem času skládá ve svých posluchačích. Dalšími potřebnými kusy k správnému absorbování skládanky jsou její doprovodné nahrávky a kniha, která vyšla pár týdnů po této desce.

Album "Opheliac" je třetí řadovkou, ale zároveň prvním albem této bizarní houslistky, které dostalo možnost širší distribuce. Vyšlo v září roku 2006 prostřednictvím německé Trisol Music Group GmbH. Všechny předchozí nahrávky Emilie Autumn byly vydány pouze jejím vlastním labelem, tedy Traitor Records, a tím pádem měly jaksi limitovaný dozvuk. První digipacková i druhá jewelcaseová várka "Opheliaců" se prodala, Emilie se rozhodla dobýt svou domovskou zemi, zem velkých snů, a proto na podzim vytvořila tuto speciální dílaks edici. Nešetřila a obohatila už tak kolosální dvojdiskovou nahrávku plnou hudby, videí i obrázků dalšími výjimečnými bonusy.

Prvním diskem vcházíme do její victoriandustrialní země plnohodnotných a originálních písní. Slyšíme přesvědčivé důkazy funkčnosti novožánru a experimenty s hudebními formami v úrovních omezených, "sobě předepsanou" vizí té pravé instrumentace a toho pravého konceptu. Vytříbeně hudebně experimentuje ve svém autorském žánru. Dokladem její hudební geniality mohou být skladby "Opheliac" nebo "I Know Where You Sleep". Písně popovějších forem a jeden neosonet tvoří znamenité přechody mezi agresivním chrlením afektovaných výčitek.

Písně jako "Liar", "I Want My Innocence Back", "Opheliac" nebo "Let The Record Show" prezentují Emiliin originální a specifický rukopis nejlépe. Líčí její bolesti a křičí po zadostiučinění. Nejen po citovém a vztahovém, naznačují především neuvěřitelné zkušenosti z pobytu v psychiatrické léčebně, drastického znásilňování chovanek pečovateli, a ji, chovanku, bez možnosti odporu.

Druhý disk pak prezentuje její historičtější vývoj a je obohacen o výtečné doprovodné verze jejích písní. Kromě videorad, jak se stát pravou "Wayward Victorian Girl", obrázků a živého záznamu "Misery Loves Company" je možno ochutnat i klasiku v jejím podání, instrumentálnější výpravné skladby, lyrickou nadsázku a recitovanou poezii.

Na Emilii Autumn může být nazíráno z mnoha úhlů. Ty negativní mohou pramenit z přehrávané teatrálnosti jejích živých výstupů nebo jen z jejího opticky přeexponovaného vzhledu a razantního hudebního projevu. Faktem ale zůstává, že si vybudovala svůj vlastní a originální žánr, ovládá ho a její hudební vzdělání jí umožňuje si v něm i vytříbeně experimentovat.

Jí osobně produkovaná deska "Opheliac" svou vystupňovanou hudebností dokazuje a fatálně podtrhuje objem jejího nadání a k tomu ji prezentuje jako obyčejnou, vzdělanou, nadprůměrně inteligentní a Shakespeara milující slečnu, která má rozhled v mnoha obzorech a moc dobře ví, co dělá a proč.