Dojel na to Filter, který nevydržel i přesto, že měl za sebou silnou Mafru. Je evidentní, že to bylo kvůli poklesu prodeje a s tím spojené menší nabídce reklamy. Časopis Report se pořád drží zuby nehty, i když mu mnoho lidí prorokuje zánik prakticky již několik let (aby vydržel, spojil se s vydavatelem bezplatného tisku Grand Princ). Rock & Pop nadnášejí nad vodou "klasici". Sice prožil několik klinických smrtí, ale nyní se prodává především díky klasickému rocku. Nicméně náklad je samozřejmě oproti devadesátým létům doslova trapný. Až to máničky přestane bavit, zcela jistě se ze scény stáhne i on.

Stará škola celkově nedá na papír dopustit. Zatímco multižánrové časopisy třou nouzi s bídou, takový rock-metalový Spark je v pohodě. Vydavatel, pod nějž mimochodem spadá i výše zmíněný Rock & Pop a Spike, ho sice označil za "Nejprodávanější rockový magazín v ČR", nutno však podotknout, že desetitisíce k tomu potřeba opravdu nejsou. Kdo si ještě pořád chce číst o trendy hudbě i jinde než na monitoru, tak zřejmě kupuje Živel. Ale tam jsou prodeje zcela jistě odvislé od alternativy, kterou nabízí. Čili mimo žebříčky.

Pokud to jednoduše podtrhneme, tak music magazíny jsou buď pod drnem, nebo už se naklání nad díru. Pokud si jsem něčím jistý, tak tím, že žádný vydavatel není s leckdy směšnými prodejními čísly spokojen. Samotnou kvalitu proto teď hodnotit nehodlám.

Normálně smýšlející člověk si zřejmě řekne, že se zkrátka čte na netu, je to přirozený vývoj, takže o co jde? Jenže ona to je pravda jen zčásti. Třeba musicserver má průměrnou čtenost zhruba deset tisíc lidí denně a je z hudebních serverů největší. Počet návštěvníků sice roste, ale pomaleji, než by většina lidí očekávala. Na druhém místě je Muzikus.cz s necelými šesti tisíci a pak až hiphopový BBaRák se svými čtyřmi tisícovkami. Důvodů je několik: zčásti neochotou číst, ale také samotnou kvalitou serverů, které narážejí na limity amatérského, v lepším případě poloprofesionálního média.

Ta čísla nejsou velká. Podobné, ba možná horší, je to i ve světě filmovém. Lidi zkrátka už příliš nebaví číst něčí názory na umění. Internet vše zpřístupnil a NIKDO už se NIKDY nebude muset spoléhat na cizí názor, aby případně do něčeho investoval peníze. Každý má svoji přípojku k webové bráně, každý umí klikat myší, každý má svoji hlavu a každý si může během půlhoďky udělat názor na hudbu či film sám.

Z našeho pohledu je to možná smutné, ale z pohledu ostatních lidí je to výrazné plus. Arbitři vkusu si můžou políbit, já sám si dokáži říct, jestli se mi to líbí, nebo ne. A konec konců je to správně. Na druhou stranu tu publicistika vždy byla od toho, aby lidem pomohla se zorientovat. Čili by bylo logické, že kvůli obrovskému množství nových kapel bude čtenost růst. Zatím se tak neděje a bude proto zajímavé sledovat, jakým směrem se "psaní o hudbě" bude ubírat.

V minulém sloupku jste se dočetli větu "Není důležitě hudbu vlastnit, ale poslouchat." Já dnes jen dodám, že vlastně není důležité o hudbě ani číst. Je tu od toho, aby bavila, aby přinášela radost, emoce a případně spojovala. Buďme šťastní, že je pryč doba, kdy jsme si mohli tak maximálně představovat, jak co asi zní. Vždyť dnes jsou všechny brány otevřené tak, jak si všichni vždycky přáli. Jak se v nich zorientujeme, je naše věc. Melancholie stranou, doba se mění a nezná hranic.