Kapela z Popradu svojí tvorbou odkazuje na klasický rock a znát je i inspirace bluesrockem. Skladby jsou jednoduché, vystavěné na svérázné kytaře. Ta je nejsilnějším článkem. Chvíle, kdy se kytarista nechá unést a okoření písničky melodickými vyhrávkami, patří k tomu nejlepšímu, co může skupina City nabídnout.

Zatímco však podobné pasáže dávají tušit jistý potenciál, veškerou atmosféru většinou rozbije zpěv, který považuji za největší slabinu formace. Je frázovitý a rádoby ledabylý, což leckdy trhá zejména ve slovensky zpívaných písničkách za uši. Ve své mateřštině se zpěvák Martin Lačný, který je rovněž podepsaný texty, nebojí trochu přitlačit. Většinou však nepříjemně přehrává a z písniček tak vytvoří lacinou, někdy hospodskou odrhovačku. Naopak v angličtině se Lačný drží dál od řezavých tónů a poslech je o mnoho příjemnější.

Právě jazyk textů desku rozděluje na dvě části. Slovensky kapela dává přednost říznějším, nadupanějším písničkám, angličtina v muzikantech naopak probouzí jistotu, nápaditost, něžné city a výsledkem jsou pěkné rockové balady, jako například "Why?". Tímhle klíčem se však skupina neřídí pokaždé, vkusnou výjimkou je například závěrečná slovenská balada "Netušíš", která je takovým snesitelným oplodňovákem.

Líbí se mi, že tou schizofrenií a rozháraností se deska stává poměrně dynamickou. Je ukňouraná i ostřejší, kýčovitá i ponuřejší a nenásilně tak plyne.