Biffy Clyro to mají u hudebních publicistů odjakživa hozené na přátelskou notu. A nejinak tomu je i v případě novinky "Only Revolutions", která sbírá pochvalné kritiky po celém světě. To se dá vysvětlit jedině takto - jsou vážně dobří. Jenže já bych vsadil conversky, že při nezainteresovaném poslechu páté studiové nahrávky byste si mysleli něco o průměrnosti. Vlna zájmu o Biffy Clyro se totiž rozprostírá v oceánu dřív, než stíhá dorazit k nám. Zatímco ve Velké Británii na ní nadšeně surfují, u nás v ní většina posluchačů nesmočila ani malíček.

Z toho vyplývá i celkové nahlížení na kapelu jako takovou. Jsou tady zkrátka obyčejnou kytarovkou. Nic očekávaného. Ona ostatně placka "Only Revulitions" není žádnou hudební revolucí, a kdo ji neslyšel, rozhodně nebude žít méněcenný život. Pokud se na to ale podíváme z úhlu několikátého poslechu, musíme přiznat, že pod slupkou zdánlivě obyčejných vrstevnatých kytarových melodiích se skrývá pokušeníhodné jádro. Zralý, čerstvý, sladký, voňavý plod v podobě hymnických melodií, stadionových refrénů, zvukovových clon a afektovaného zpěvu.

Biffy Clyro se nikam nevyvíjí, ona ostatně jejich hudba ani nemá kam, ale přirozeně stárnou a vychytávají chyby. Míří účelově na cílovou základnu teenagerů doposud poslouchající My Chemical Romance, ale dělají to s grácií. Zkrátka jsou talentovaní a jejich melodie lezou pod kůži, ať se vám to líbí, nebo ne. A já osobně od rockové party, co si trpělivě buduje image velké kapely, ani nic jiného nechci. "Only Revolutions" nemůže urazit.