Je to již dvacet let, co Roman Holý začal rozsévat funk se skupinou J.A.R. Začátky ale jistě nebyly tak růžové, jak se může z dnešního pohledu zdát. Jaři fungovali jako neřízená střela české hudební scény, jako její blázni ze stadionu. Excesy, velký gesta & kecy, amatérismus (jak sami přiznávají). Ovšem ještě nad tím nánosem eg rašila ona čirá radost z hudby a chuť dělat něco jinak. Úplně jinak. A možná díky tomu je nikdo nebral vážně. Tenkrát měl ještě "céčko" na dresu Michael V., byl nejslavnější osobou kapely. Kruh se uzavírá - právě toto bilanční dílko má na svědomí především on.

Dvouhodinový dokument od Vrtulníka vychází z části z neukoukatelné videokazety "V deseti letí desetiletím" a z části se jedná o nový materiál pořízený v průběhu druhé desetiletky. Film má spád, což je bezva. Navíc je plný momentů, které fanoušci budou hltat a pouštět si dvakrát a ve vážných případech i pětkrát. Hodně srandy, hudby, řečí a hlavně archivních záběrů, co mají svou cenu. Dan Bárta v první brázdě fanoušků v klubu Rock Café pařící na kapelu, v níž bude co nevidět stěžejním sloupem a ani o tom neví, nebo Josef Vojtek křtící album s Jiřím Kornem, to jsou prostě petardy. Perliček je tam mnoho a rozhodně vás o ně nepřípravím v recenzi - to chce vidět.

Záznam koncertu z Lucerny 2008 sice dokonale zachycuje současné koncertní rozpoložení kapely, ale cestou z přenosových vozů trochu ztratil koule. Zrovna tento gig byl totiž naživo rozhodně větší mejdan, než se z DVD zdá. Možná za to může i fakt, že celý disk je smíchán pouze ve stereu, což je velká škoda. Vyvažuje to ale kvantitou. Nechybí totiž ani všech jedenáct klipů a fotogalerie obsahující i pár soukromých špíčků.

Kdo má J.A.R. rád, bude mít kvůli množství nového materiálu potřebu vlastnit i "DVD & CD 1989-2009". Může za to i výtečná nová singlovka "Ples Es", která je zcela v duchu jejich posledních písní. Takže tady naše moudra můžeme zaklapnout s tím, že bestofka má smysl.

Jaři si po dvacet let zachovali svůj osobitý humor a nadhled, stali se jen sofistikovanější. I proto jejich prapor dál statečně vlaje na lodi, kterou ladně kormidlují po zkyslé smetaně české populární hudby. Pro určitý okruh lidí je to víc než hudba. Možná něco jako symbol. Symbol absolutní svobody. Moj swiat! Nejlépe to v samotném dokumentu zhodnotil režisér Zdeněk Suchý: "J.A.R., to je životní názor."