Dave Grohl a Josh Homme rozhodně nejsou žádnými zelenáči, a tak se dalo poměrně dobře očekávat, že s nimi na desce bude hrát nějaký mistr basových linek. Ale ani největší fantasta by nečekal Johna Paula Jonese z Led Zeppelin. Byl to právě třetí do party, který definitivně přinesl Them Crooked Vultures označení superkapela a přidal punc opravdové legendárnosti. Od té chvíle začala intenzivní šuškanda a mediální spekulace o jejich připravované desce. Ta zasáhla fanoušky Foo Fighters, Zeppelinů i QOTSA a každý si přál, aby výsledek zněl podle jejich idolu. Deska nakonec vyšla, je výborná, ale přesto po ní trochu zůstává trpká pachuť zklamání, protože pokud výsledek nějak zní, tak jako skvělá deska Queens Of The Stone Age.

Ale dalo se vlastně čekat něco jiného? Homme obsluhuje jediný melodický nástroj (pokud nepočítáme zpěv) a jeho rukopis se nezapře. Ostatní dva pánové jsou přeci jen rytmickou složkou, a i když oba podávají úžasné výkony, měli šanci nahrávku jen zazdít, což se nestalo. Grohl do toho řeže jako v drogových mladých letech, ale zároveň dokáže daleko lépe pracovat s dynamikou. A Jones si jen majestátně přehrává dokonale padnoucí basové linky, kterými na sebe nestrhává zbytečnou pozornost. Tihle tři pánové to ještě umí vzít za správný konec a udělali desku, která si bere jen pozitivní prvky z předchozí kariéry všech zúčastněných. Člověk se může jen vesele pousmát, když zaslechne "Scumbag Blues" či "Gunman" s basovými postupy jako od pozdních Led Zeppelin.

Jde o moderní album se vším, co potřebuje k plnohodnotnému životu. Je pestré, dynamické, semknuté, má zajištěný mediální ohlas, zkrátka by nemělo zapadnout. V hitovce "Mind Eraser No Chaser" dokonce dostane kapku více prostoru i Dave Grohl jako vokalista. Je sice trošku skryt, ale vzhledem k počáteční posluchačské neprostupnosti se k ní většina posluchačů nezřídka vrátí a s jejím kouzlem snad prokoukne i zpěv frontmana Foo Fighters. Ale ve výsledku to jsou pořád o fous lepší QOTSA z desky "Songs For The Dead". A to není málo, spíše je to dost na jednu rockovou kapelu. Pokud tedy hledáte moderní rock s kapkou psychedelie a pořádnou dávkou energie, jste na správné adrese.

Jakkoliv jsem k označení superkapela skeptický, u Them Crooked Vultures se pod něj lze s mírnými výhradami podepsat. Tři superhvězdy udělaly výtečnou nahrávku, troufl bych si říct i nejlepší minuloroční rockovou desku a začaly vyhrožovat další. Inu, pokud ji neuspěchají, mají šanci na velký úspěch. Teď jen počkat, jestli se dostaví úspěch, protože ruku na srdce, kdo si dnes vzpomene třeba na před pár měsíci opěvované superhvězdné Chickenfoot?