Je bizarní, jaká mediální masáž druhému albu MIDI LIDI předcházela, přitom finální materiál rozhodně není žádný majstrštyk. Všechny písně na desce se vezou na jedné vlně, srozumitelné bohužel jen vyvoleným midilidem. "Není důvod být nadšený z MIDI LIDÍ," pravil prokletý kritik Benjamin Slavík a není důvod s ním nesouhlasit.

Jako přitěžující okolnost lze při hodnocení alba brát fakt, že kapela veřejnost oklamala. Slibovala totiž srozumitelnější a serióznější nahrávku, než byla debutová bestofka "Čekání na robota", jenže ve finále zůstalo jen u planých řečí. "Hastrmans, Tatrmans & Bubáks" jsou neuchopitelnou legráckou, která je kvalitativně o několik tříd za debutem.

Na desce se objevuje třináct nových skladeb, pravěcí "Lodníci", dvě coververze a remix. Paradoxně je to právě remix Chumbawamby a jejího mocného revolucionářského songu "El Fusilado", který jako jediná stopa na albu uspokojivě funguje. Jednak je logicky zpíván anglicky, navíc je zpíván, což se o ostatních písních říci nedá.

Iritující, často halekající vokály doprovází celou desku. Když k nim navíc přidáme i nelogické, infantilní, primitivní (doplňte další libovolná hanlivá adjektiva) texty, je nadmíru jasné, že z této šlamastiky nemohli MIDI LIDI vybruslit se ctí. Dalším progresivním kapelám tak ve svém díle názorně demonstrují cestu, po které není radno se vydávat.

Album "Hastrmans, Tatrmans & Bubáks" obsahuje všechny známé i dosud neznámé jazyky, midilidí řeči ale porozumí málokdo. Deska tak ze všeho nejvíce připomíná bludný babylónský kruh - spletenec jazyků a mrazivých slin, tajících při každém poslechu na kaši ze školní jídelny. Velci experimentátoři se vrátili na základku, člověk by ale od MIDI LIDÍ čekal po slibném debutu spíše honbu za titulem.

Po koncepční stránce je album nestravitelnou směsí, kdy si skupina určila za cíl provokovat, inovovat a šokovat. Bohužel ale zapomněli, že s coververzí "Hvězdičky blýskavé" se provokovat, šokovat ani inovovat příliš nedá.

Pokud celá deska měla být jen hrou, MIDI LIDI zapomněli určit jasná pravidla. Pokud se mělo jednat o regulérní album, jeho autoři definitivně ztratili soudnost. "Hastrmani, Tatrmani & Bubáci" zůstali utopeni v minimalistické křeči a původně ambiciózní projekt by se nyní mohl učit od zelenáčů z Kazet. Právě jejich stejnojmenný debut jim může plnit mentorskou funkci, neb co se povedlo Kazetám - zaujmout jednoduchostí, se MIDI LIDEM s novým materiálem hrubě nepodařilo.