Jako by už samotný úvod předznamenal kvalitu celého večera, když host předposledního finále Richard Müller předvedl svoji novou písničku "Už". S ním se na scéně navíc představil i smyčcový orchestr, který doprovázel soutěžící i po zbytek večera. Velmi příjemným momentem pak bylo i "Baroko" odzpívané devíti, již vypadlými finalisty. Člověk pak v některých momentech písničky litoval, že nemůže třeba v tomto kole slyšet toho či onoho. Nicméně i "Baroko" bylo pouhým dodatkem toho, co předváděli ještě soutěžící finalisté, a to takovým způsovem, až jsem si na konec kladl otázku, zda jsme nesledovali předčasné superfinále.

Boje otevřela Dominika Stará písničkou "Tlaková níž" a rozhodně svůj boj neodstartovala špatně. Možná v ní nebyla úplně perfektní pěvecky, ale co je daleko důležitější - ukázala přesně v pravý okamžik novou polohu svého projevu. Přestala se hnát do nějakých rozdrbaných výšek, zůstala celou písničku ve velmi klidné poloze, a to jí moc a moc slušelo.

Miro Šmajda se rozhodl následovat svoji krajanku s písničkou "Srdce jako kníže Rohan", a aby zvýšil svoje šance, vzal si na pomoc i kytaru. Na tu zahrál velmi dobře a zazpíval snad ještě líp. Jen mě už doslova irituje způsob jeho artikulace. Z toho soustavného zakulacování slabik a vykrucování pusy, když zpívá slovensky nebo česky, se už chvílemi osypávám. Škoda, že není schopný zpívat, jak mu zobák narostl.

Když Šmajda zaútočil kytarou, Martin Chodúr to zkusil s klarinetem a především hodně nečekanou volbou "Paparazzi" od Lady GaGa. O to větší překvapením bylo, jak výborně ji vysekl. Její naprosto odlišný styl dal dokonce zapomenout i na neustálé srovnávání s Tomem Jonesem a vyvrcholení na klarinet v rytmu charlestonu bylo přesně tím momentem překvapení, který Martin už tak zoufale potřeboval.

Druhým příspěvkem Miro Šmajdy do medailového klání byla druhá věc od Richarda Müllera "Nebude to ľahké". Přišlo mi trošilinku absurdní, když účastník pěvecké soutěže, za kterou lze SuperStar s trochou dobré vůle považovat, nechává za sebe chvílemi zpívat publikum, ale u tohoto zpěváka se už nemůžeme divit ničemu. Jinak ale lze i na toto jeho vystoupení napasovat předchozí hodnocení - artikulace znovu iritující, ale vše vedle toho výborné.

Vedle unplugged a Richarda Müllera by toto kolo mohlo mít ještě přídomek Michal Horáček a Petr Hapka. První z nich dodal snad všechny české texty a druhý dvě melodie. "Rozeznávám" byla z dílny obou a Martin Chodúr si v ní opět o něco zvýšil kredit. Nehledě na to, že ji zazpíval intonačně výborně, exceloval především takřka dokonalou dynamikou, která je v písničkách Hapky a Horáčka určující. Ubral, kde měl, a přitlačil, kdy to bylo potřeba. Netvrdím, že bude zpívat na dalším albu dvojice H&H, ale opět předvedl jeden ze svých výborných výkonů.

Nechat se zahanbit určitě nechtěla ani Dominika Stará s "Alone" skupiny Heart, kterou bude většina znát spíš od Celine Dion. Dominika měla ovšem tu výhodu, že nehodlala rodačku z Quebecu napodobovat. Pokud by se o to pokoušela, pravděpodobně by narazila. Stala se z ní opět ta osmdesátková zpěvačka a střihla si tu písničku tak nějak po svém, což jí prospělo. Dokonce si myslím, že v tomto případě ani nikomu nevadil ten její pilovitý ječák v horních polohách. Jako by to do té písničky patřilo.

Jednu z nejintimnějších podob Martina Chodúra si mohli diváci vychutnat v další Müllerově písničce "Cigaretka na dva ťahy". Je možná trošku škoda, že si nevzal klarinet spíš do tohoto šansonu, ale to by asi nebylo tak překvapující. Jinak ani tady nebylo co vytýkat a můžu už jen chválit a chválit a na to už mi docházejí superlativy.

Když jsem se dočetl, že Dominika Stará bude zpívat "Štěstí je krásná věc", docela jsem se o ni začal obávat. Úplně zbytečně. Ano, uštěpačný chlap by ji jistě zazpíval líp, ale Dominika s ní přesto přeskočila svůj stín. Dokázala si udržet na svůj věk až neskutečný odstup, na němž tahle písnička stojí, a zazpívala ji s úžasnou lehkostí a nadhledem. Za to, jakým způsobem se s ní tato mlaďounká zpěvačka vypořádala, před ní smekám.

Závěr soutěžní části padl na bedra Mirovi Šmajdovi a jeho podání "Dream On" Aerosmith bylo dokonalým zakončením dokonalého večera. Opět si z toho udělal svoji vlastní show, kde si ještě společně se dvěma členy smyčcového orchestru zahrál tak trochu na Apocalypticu a kde znovu přesně zúročil svůj rockerský potenciál. Narozdíl od minulého kola byly tentokrát i fistule naprosto na místě a v případě zpěvu v angličtině i odpadla před tím kritizovaná artikulace.

Na rovinu se přiznám, že tentokrát nejsem schopný stanovit nějaké pořadí, natož abych na někoho ukázal jako na kandidáta na vyřazení. Všechny výkony byly natolik skvělé a vyrovnané, že to snad ani nelze. Pro toto kolo to tedy nechávám čistě na divácích a ten, kdo v pondělí vypadne, může odcházet ze vztyčenou hlavou.