Domácí scéna během uplynulých dvaceti let nenabídla žádné velké množství tak snadno rozeznatelných hlasů. Obzvláště těch, které by přežily vícero sezón. Jedna ruka by bez problému při jejich součtu nahradila kalkulačku. Kamil Střihavka takovým hlasem vládne. Bezpečně ho poznáte už s prvními odzpívanými tóny. A že jich za tu dobu bylo! "Best Of" double CD s podtitulem "20 let na scéně" však místo důstojného výběru nabízí podivnou selekci, které by velmi prospěla odtučňovací kůra. Třicet čtyři kousků je skutečně moc. Nemluvě o tom, že parametry skutečného hitu jich splňuje jen necelá třetina.

Rekapitulace kariéry Kamila Střihavky nemůže začít nikde jinde než u metalového Motorbandu. Vybrány však nebyly kousky z dvou dlouhohrajících desek téhle kapely, ale ze singlů. S odstupem tolika let a z povahy svého žánru znějí už chvílemi poněkud směšně, nicméně dobře dokazují, co všechno tehdy uměl Střihavka s hlasivkami. Však mu také kvůli tomu hrozilo, že už nikdy nebude moct zpívat. Naštěstí se tvrzení foniatrů nepotvrdilo a na scénu mohl vstoupit projekt BSP. Po jeho dvou deskách následovala spolupráce se Zdeňkem Mazačem, ze které pod názvem No Guitars! vzešla opět dvě alba. A až v roce 2002, tedy po třinácti letech na volné noze, vkročila do obchodů jeho první skutečně sólová nahrávka pod názvem "Woo-Doo!", která loni dostala bratra s titulem "365".

Ze šesti vyjmenovaných desek (bez zahrnutí singlů Motorbandu) bylo vybráno neuvěřitelných dvacet pět zástupců! Například jenom "Woo-Doo!" dostalo prostor sedmi písniček, přičemž celkově jich mělo jedenáct. Jistě, bylo to dobré album, ale tolik hitů z něj skutečně nevzešlo. Podobně bohatýrsky koncipovaný výběr by měl oprávnění v okamžiku, pokud by v jeho záhlaví nestálo "Best Of". Je také určitě překvapením, že část Střihavkovy kariéry není naopak zastoupena vůbec. Ano, muzikály. Neodmyslitelně k němu patří a jistě i díky nim si může dopřát luxusu nehrát na kdejaké předváděčce. Za účinkování ve většině z nich se navíc nemusí stydět, proto tohle pominutí (bez vysvětlení) poněkud zamrzí.

Jaké skladby tedy ještě doplňují již zmíněný počet konečných čtyřiatřiceti tracků? Je to například vánočně laděný duet s Lucii Bílou ("Skleněný hvězdy"), dostaveníčko nad Beatles s Karlem Gottem ("Oh Darling!") nebo záznam výjimečného střetnutí s Danem Bártou ("You Keep On Moving"). Nechybějí ani dvě novinky. "Za tebou" se pyšní vzletným rádiovým refrénem, který sráží překombinovanost ve slokách, a "Schovej mi sen" okatě sází na text Ivana Hlase (hudba mu to však neulehčuje), autora velmi podařených slov k "Černé růži" či "Zemi vzdálené". Mimochodem, co se týče textů, dovolím si jedno osobní poděkování, neboť jsem opravdu rád, že byl zařazen také výborný příspěvek Dana Bárty "Vítr mě sráží" z první desky No Guitars!. Bylo by ovšem s podivem, pokud by se na něj při té prostorové velkorysosti nedostalo.

Na "Best Of / 20 let na scéně" jsem se těšil. O to větší pociťuju zklamání z toho, jak výběr dopadl. Uvítal bych členění, které by zbytečně nerozmělňovalo, uchovalo si přehlednost a mělo dostatečně vypovídající charakter o putování jednoho skvělého zpěváka hudební krajinou. Na jednom disku albová rekapitulace, na druhém muzikály a hostovačky s duety. Nebo druhý hudební nosič nahradit obrazovým s koncertem, výběrem klipů a profilovým rozhovorem. Nejspíš toho chci moc, ale dvacet let je dvacet let...