Minuty se za léta na domácí scéně staly synonymem pro instrumentálně zdatný a uživatelsky stravitelný jazzrock, naživo intenzivně propojený s improvizačními orgiemi. Deska vždy sloužila pouze k lehkému akordovému základu, který byl postupně nastavován všelijakými zběsilostmi muzikantských mistrů. Jako lehká kompenzace se pak nahrávky dostávaly do neuvěřitelně pompézní roviny plné hostů a nástrojů. Frontman Zdeněk Bína mezitím ukájel své etno choutky v sólovém projektu. Jenže přišla celkem obvyklá personální výměna na bubenickém postu a Miloš Dvořáček si nyní za bicí soupravou troufá na ještě větší libůstky.

První poslech ukázal mnoho zajímavých faktů, ale v prvé řadě radikální odklon od typické pompéznosti a směřování k dynamičtějšímu projevu. Většina akcentu stojí na základním triu Bína-Janáček-Dvořáček, protože jediný host na albu obsluhuje flétnu. Avšak Minuty jsou Minuty a šlape jim to náramným způsobem v jakékoli podobě. V hudebním světě se skloňují neustále dvojice Jagger - Richards, McCartney - Lennon, ale jen málokdo si uvědomuje, že naprosto dokonalé souznění je v českém duu Bína - Janáček. Oni jsou muzikou své domovské kapely, v nich muzika přežívá a oni ji zosobňují. Démonicky rychlé kytarové běhy jsou tradičně plné nezvyklých harmonických i melodických postupů, avšak rozhodně nejsou nestravitelné.

Tikavá rytmika nové bubenické akvizice skvěle podtrhuje veškeré triky ústředního protagonisty, jako v úvodní "Subterranean Wonderground", která je po technické i hudebnické stránce největší delikatesou ve snovém jídelníčku. Na druhou stranu se ukazuje síla jednodušších aranží v takřka popové "Sea Or Sure", která se opírá o silný rockový feeling. Jsou to povedené Minuty, nic víc, nic míň. To jsem si myslel do fáze, kdy se mi do sluchátek začala linout "Sol". Neuvěřitelné exploze etno hudby v duchu Bínovy sólové tvorby, ovšem tentokráte s plnohodnotnou kapelou a v elektrifikovaném provedení. Docela dlouho dobu jsem přemýšlel, kde se v českém rodákovi bere takový intenzivní orientální feeling.

-123 min. se na novince "Dream" ukázali v klasickém kvalitativním standardu, ale v poměrně novém hávu. Jsou přímočařejší, jednodušší, líbivější, ale zároveň je nahrávka pouhým slabším odvarem toho, co dokáží odpálit naživo. A já se moc těším na turné k desce, které ukáže skutečnou sílu téhle výborné nahrávky.