Do Akropole jsem dorazil s malým zpožděním, takže jsem přišel o začátek Please The Trees, přesto jsem stihl několik čerstvých písniček. Zdálo se mi, že původní melodické kytarové ploužáky z debutu "Lion Prayer" vystřídaly atmosférické postrockové nálady starých dobrých táborských Some Other Place, tedy kapely, na jejíchž troskách Please The Trees vznikli. U představování nového basáka se Vašek Havelka neubránil ironické poznámce, že teď na každém koncertě budou hrát v jiné sestavě. Ve zvuku z poslední desky také ubyly klávesy. To je možná ten důvod, proč se Please The Trees víc vyžívají v zachumlaných kytarách, repetitivním vybrnkávání a něžným laškováním se zpětnou vazbou. Nakolik to působí přirozeně, nebudu komentovat. Možná tráví málo času ve zkušebně, možná spolu málo chodí na pivo, možná je to málo nahlas. Moje původní nadšení z Please The Trees se někam ztrácí.

To, co mě vzrušuje na The Dodos, je psychedelická rytmika, chytlavé riffy a propracované zvraty. Slyším v nich velkou inspiraci prvními deskami Animal Collective. A nejsem asi sám, kdo si těchhle zvířecích ozvuků všiml. V recenzích je s nimi srovnává kdekdo, a i Dodos mluví o Animal Collective v rozhovorech s respektem. Což je sice pěkný, když se kapely hezky otevřeně přihlásí ke svým vzorům, ale pomalu si tím kopou vlastní hrob. A do něj nakonec ulehnou, pokud se z toho epigonského opojení nějak důstojně nevymaní. A k tomu mají nakročeno i Dodos. Rozmělňují se. Vybudovali se na cizím zvuku. Text písně "Time To Die" mi hraje do karet: “I hear a voice - am I following in your footsteps? I clear the noise with the following of your footsteps.”

"Od posledního koncertu jsme se v Praze neukázali. A když jsme se sem konečně dostali, tak jsem zrovna pěkně nastydlej. Ale když vidím, kolik vás tu je, tak mě to nabíjí," uplácel už od začátku publikum bubeník Logan Kroeber. Výraznou koncertní změnou byl nový člen hrající na elektrifikovaný vibrafon. Ani jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje. Potenciál nástroje však zůstal nevyužitý. Škoda. Na to by se daly dělat o dost zajímavější věci než jenom background.

Dramaturgie koncertu se odvíjela klasicky - mix starých i nových písniček. Výborná byla předehra pro "Fools" na vibrafon třený smyčci (jediný výrazný moment vibrafonu). "Two Medicines" se povedla až na druhý pokus. "Walking" až jako přídavek. Zkrátka koncert The Dodos jsem si užil, ale na můj vkus byl až moc user friendly. Stejně tak jako jejich aktuální deska. Dodos se zřejmě nedokázali včas odpoutat a rozmazávají kontury, ředí refrény vodou a šetří nápady. Škoda. Palec mírně nahoru.