Za SuperStáří stojku nemohl pouze repertoár Karla Gotta, ale i duety, které si čeští diváci mohli vychutnat poprvé. Večer stylově zahájil sám mistr v doprovodu porotkyně Dary Rollins v nové verzi písničky "Zvonky štěstí", kterou zazpívali na playback. Obávám se, že ta stará byla lepší. To byl možná jeden z problémů tohoto kola - aranžmá. Tam, kde se produkce, či hudební dramaturg snažili vymýšlet nějaké novoty, to dopadlo většinou hodně špatně a v jednom případě až tragikomicky. Jak se říká: méně je někdy více. Přesto bylo toto kolo velmi kvalitní a z pohledu diváka i zajímavé. Ukázalo totiž několik nových aspektů jednotlivých soutěžících.

Prvním, kdo si vyzkoušel písničku Karla Gotta, byl Martin Chodúr a co si budeme nalhávat, toto kolo bylo snad naplánované čistě pro něj (a taky trochu pro Jana Bendiga). Teda alespoň to tak zpočátku vypadalo. Jenže, když Martin Chodúr dozpíval, už jsem ten samý pocit neměl. Těžko říct, jestli "Oči sněhem zaváté" nechtěl, ale rozhodně to tak vypadalo. Jeho zpěv byl tentokrát suchý, naprosto bez šťávy a jestliže Paľo Habera tvrdil, že vypadal Martin znuděně, měl pravdu. Že by se ozýval syndrom favorita?

Je to s podivem, ale ani Janu Bendigovi se vůbec nedařilo. Je to ale jen jeho vina. Měl si uvědomit, že "Cesta rájem" je neskutečně těžká písnička a to ve všech ohledech. Fanoušci by jistě pochopili, kdyby je tentokrát ochudil o otlapkávání a radši se soustředil na písničku, protože to, jak to podal, neznělo jako Jan Bendig, ale spíš jako Ben Cristovao a to ještě ve svých nejhorších kolech. Neintonoval, katastrofální rytmika, k tomu ještě čeština opět znásobila jako šlapání na jazyk a pak i text působil jako, když improvizuje. To však mohl mít dané produkcí.

Po těchto nepovedených výkonech, ale přišla daleko větší katastrofa - duet Miro Šmajdy a Dominiky Staré. Zpívali ne nijak složitou "We've Got Tonight", kterou původně nazpívali Kenny Rodgers a Sheana Easton, nicméně v poslední době ji proslavil hlavně Ronan Keating a to dokonce hned se třemi zpěvačkami. Ještě když zpívali každý sólo, dalo se to poslouchat, i když Mirovi to párkrát ujelo. Průšvih nastal ve chvíli, kdy se pustili do společných partů. Už dlouho mě tak nebolely uši. To nebyly intonační výkyvy, ale falešné vytí napadených kojotů. A nesouhlasil bych s Martou Jandovou, že to byla Dominika, která stáhla Šmajdu. Myslím, že to bylo úplně naopak.

A tragédie večera neskončila ani s nástupem Denise Lacha. Nevím, jakým způsobem přišel k "Včelce Máje", ale jestli si ji vybral sám (a že tomu tentokrát vše nasvědčuje), pak to muselo být chvilkové pominutí smyslů. Že to není písnička do SuperStar se shodla jak porota a potvrdil to i Karel Gott sám. Korunu tomu navíc nasadila produkce, jakousi "rockovou" úpravou a nijak zvlášť se nevytáhl ani sám Denis. Písničku neuzpíval, neudýchal a vůbec to vypadalo spíš jako "Ein Kessel Buntes", než výkon hodný SuperStar.

S příchodem samotné Dominiky Staré, jakoby se vše zlomilo.Vzala si "Lásko má", což je Gottova coververze "Unchained Melody". Ne, že by to bylo úplně bez chyb. Problém dělaly mírně výšky a v samotném finále písničky nám Dominika i trochu zamutovala, ale pokud se budeme bavit o celku, pak se dá hovořit o velmi slušném výkonu. Až na ty drobné chybky intonovala, ale hlavně bylo vidět, že ví, co zpívá. V jejím zpěvu byla takřka přesná dávka citu a prožitku. Velmi dobrá čeština pak byla už jen onou pověstnou třešničkou na dortu.

Z duetu "Endless Love" Moniky Bagárové a Denise Lacha jsem měl z počátku velké obavy. Ani Monika, ani Denis nemohou konkurovat Dianě Ross s Lionelu Richiemu, potažmo Mariah Carey s Lutherem Vandrossem. Ale výsledek byl velkým překvapením. Oproti prvnímu duetu byl tento famózní. Dá se mu vytknout jedině nervozita, která ale tímto kolem prostupovala jako červená nit. Možná ale právě ta Denise s Monikou skvělým způsobem stmelila, že se oba neuvěřitelně podporovali a co je nejdůležitější - zpívali spolu.

Potvrzením titulku článku byl Miro Šmajda a jeho, respektive Gottovo "C'est La Vie". Asi každý čekal, jak se v tom utopí a on zatím předvedl nejlepší výkon kola. Povzbuzen od samotného mistra k rockovějšímu hlasovému pojetí, se do téhle rytmické písničky pustil s nasazením jeho vlastním a když do ní ve finále vypustil opravdu ten svůj chraplák, dostala tahle písnička pořádné grády. Úžasné na tom bylo to, že jinak hudebně zůstala téměř v původním aranžmá. Jediné, co se mi na jeho zpěvu moc nelíbilo, bylo jeho typické ouuo, ale to je jako kritizovat Sámera za olizování rtů.

Celé to postavení na hlavu už jen dovršila několikrát zatracená Monika Bagárová. Její "volba" "Už z hor zní zvon", tedy v podstatě "Amazing Grace", byla dokonalá. Tohle je v podstatě gospelová záležitost a to Monice zkrátka sedí. Samozřejmě, opět jí nervozita poslala několik tónů mimo, ale to všechno bylo zapomenuto poslední slokou, kdy zpívala takřka a capella. V tu chvíli se naplno a nepokrytě rozezněl ten její andělský hlas a my si po dlouhé době mohli plnými doušky vychutnávat její krásnou barvu hlasu. Problém Moniky Bagárové tedy není ani tak velké pódium, jako spíš doprovodná kapela, což je velký paradox. Obvykle je tomu zcela naopak.

Poslední vystoupení a kdo v něm? Ano, opět Martin Chodúr. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale není to už trošku trapné? Nicméně tentokrát nebyl sám, ale s Janem Bendigem v "Don't Let The Sun Go Down On Me" George Michaela a Eltona Johna. Když spustil Bendig, vypadalo to na podobný průšvih jako v případě prvního duetu, ale přišel Martin a nahodil to do těch správných kolejí. Po jejich vystoupení byl velký potlesk a obrovská chvála. Přiznám se, že nevím proč. Bylo to sice velmi dobře zazpívané, pěkně se doplňovali, ale takové sepjetí jako u Moniky s Denisem, jsem v tom neslyšel. A o tom přece jde v duetech především. U této dvojice mi chvílemi přišlo, že každý má o písničce zcela jinou představu.

A jak si tedy vedli jednotlivý finalisté? V písničkách Karla Gotta zvítězil Miro Šmajda, následovaný dvojicí Monika Bagárová a Dominika Stará. Za nimi potom skončil Martin Chodúr a jemu šlapal na paty Jan Bendig. Katastrofa jménem Denis "Včelka" Lacho je kapitolou samu pro sebe. Duety bych pak poskládal v pořadí Denis Lacho - Monika Bagárová, těsně za nimi Martin Chodúr & Jan Bendig a i když se o prvních dvou místech budou vést spory, posledními bezesporu zůstanou Dominika Stará s Miroslavem Šmajdou.

Konečné pořadí pak bude zřejmě velmi překvapivé. Pokud se na to podíváme z perspektivy obou témat, pak se královnou večera stala Monika Bagárová a za ní všichni ostatní, protože buď totálně pokazili, ale zazářili v druhé disciplíně nebo byli zoufale průměrní. Tipovat tentokrát někoho na vyřazení, je velmi těžké, ale asi by mi nejméně chyběl Denis Lacho.