Je radost sledovat hudební růst Johna Mayera. Když si dohledáte recenze na minulá CD a DVD zpěváka, uvidíte sami - od mladíka, co nesměle opěvoval zázraky dívčího těla, vyrostl v laureáta cen Grammy, bluesmana schopného hrát s každým a hlavně v naprosto suverénního skladatele. "Battle Studies" je překvapivě jemná sbírka písniček, které pojednávají o vztazích ona a ona, jenže spíše z hlediska utržených ran.

Konflikty a bitvy zde nejsou myšleny jako krveprolití na bojišti, ale jako války, které vedeme uvnitř, ve svých srdcích. Nenapravitelní optimisté doufají, že hollywoodské romantické filmy končí poslední scénou, ale my, životem poučení, víme: po závěrečných titulcích to teprve začíná. Mayer nahrál lehce posmutnělou desku o stinných stránkách vztahů a o probuzeních po báječné noci do šedivého rána, ale přesto je v nich cítit něco nadějného.

Z konceptu desky vyčnívá předělávka prastarého klasického "Crossroads" do podoby blues pro 21. století - je to velmi svěží verze, jež možná nemusí být po chuti bluesovým puristům. Jako připomínka Mayerových sklonů a chutí výborná, ale na album "Battle Studies" se moc nehodí. Vůbec, na albu se John s kytarou vůbec nepředvádí nějakým okázalým způsobem, jen lehce přizvukuje a je to skvělé. V závěrečné "Friends, Lovers Or Nothing" dává vzpomenout na George Harrisona a jestli někdo má nárok nahradit Toma Pettyho, až bude úplně v důchodu, mohl by tím pravým být právě John Mayer.

Ve společenských rubrikách platí Mayer za vyhlášeného lamače ženských srdcí a v klipu "Who Says" (zobrazuje jednu zpěvákovu noc v New Yorku) to není žádný suchopárný páprda. Ale kdoví, jak to je všechno doopravdy - nakonec zůstane jen prožitek zvěčněný v hudbě, která je tichá a krásná jako album Battle Studies. Ať si je John Mayer jaký chce, jen ať dělá takovéhle písně!