Server Bandzone.cz funguje čtyři a půl roku. Jaká vlastně byla původní myšlenka projektu?

Michal: Chtěli jsme vytvořit co nejobsáhlejší databázi kapel, s vybranýma skupinama dál pracovat, rozvíjet tady scénu a pomáhat jí. To byla prapůvodní myšlenka. A tohle všechno děláme v podstatě dodnes. Jak můžeš sám posoudit, nijak jsme se od původního záměru neodklonili.

Dneska jsem koukal na vaše aktuální čísla. Tehdy jste asi netušili, že několik let od vzniku bude přihlášeno přes 90 tisíc fanoušků 19 tisíc kapel?

Michal: To určitě ne. Vzpomínám si, že za první rok jsme měli asi pět set registrovaných kapel a měl jsem pocit, že je to obrovský úspěch. Když ještě fungovala soutěž Coca-Cola PopStar, pyšnila se tím, že se přihlásilo čtyři tisíce skupin. Tenkrát jsem nevěřil, že u nás tolik kapel vůbec je, ale pak jsem změnil názor.

Změnily se tehdy vaše ambice, když jste zjistili, že tady nějaká základna existuje?

Michal: Pamatuju si, když jsem u té pětistovky říkal, že by bylo super dostat se aspoň na úroveň čtyř tisíc, co měla Coca-Cola. Měl jsem pocit, že to je limit, že tam se to zastaví. Ale nezastavilo. Na druhou stranu je pravda, že je to posílené tím, že všechny profily nejsou výhradně kapely, ale třeba i MCs a dýdžejové a další věci, co si běžný člověk pod pojmem kapela přímo nepředstaví.
Sebastian: V dnešní době si každý rapper může za den udělat vlastní nahrávku. Natočí si podklad, něco do toho narapuje a hodí na Bandzone.

Třeba Chlapiksxichtemwlka...

Michal: Jo, to byl velký fenomén.

Zachováváte i neaktivní profily nebo se tyto po půl roce až roce automaticky mažou?

Michal: Nemažou. Určitá část profilů slouží jako archiv. Kapela už třeba aktivně nefunguje, nezkouší, nevydává nové skladby, ale pořád na svém profilu udržuje kontakt s fanoušky. Fakt, že už kapela aktivně nepůsobí, neznamená, že už ta hudba nemůže nikoho oslovit. Proto dává smysl profily zachovávat.

A pokud jde o aktivitu u fanouškovských profilů?

Michal: Většina z nich je aktivních, což znamená, že vykazují činnost na denní nebo týdenní bázi. Mám pocit, že je to asi šedesát sedmdesát procent.

Michale, ty jsi na Bandzone.cz našel velký objev poslední doby Charlie Straight. Kolik dalších takových Charlie Straight se tam potuluje?

Michal: Těch skutečně výjimečných kapel je málo, spíš jednotky než desítky.
Sebastian: Ale občas se přece jenom někdo objeví. Udržujeme kontakty s labely a producenty, takže když se nám některá kapela opravdu líbí, tak ji můžeme podpořit a posunout někam dál.

Jenže osmnáct tisíc je ohromná masa a nechce se mi věřit, že projíždíte profil po profilu. Může se tak stát, že vám zkrátka něco proklouzne?

Michal: Budeš se divit, ale my dodneška posloucháme poměrně důsledně každou kapelu, která si u nás založí profil. Ty, co stojí za pozornost, což poznáš po poslechu jediný písničky, si evidujeme a sledujeme je potom dál, jestli už natočili pořádnou nahrávku atd. Navíc je tahle scéna dost semknutá, lidi se spolu znají, takže když se někde něco zajímavého objeví, tak se to k nám stejně donese. Je opravdu nízká pravděpodobnost, že někde v Čechách existuje mladá kapela, která by byla fantastická a my o ní nevěděli. Málokdy se stane, že nás něco překvapí, že bychom si řekli: "Wow, to je neskutečný, kdo to je, jak to, že to neznáme?" Dobrá kapela se prostě mezi lidi dostane.
Sebastian: Tomuhle pomáhá i naše promo pozice na úvodní stránce Bandzone, kam umisťujeme každý týden jednu kapelu. Znamená to, že jsi týden na hlavní stránce a víc si tě všimnou fanoušci, ostatní kapely, promotéři a nejrůznější pořadatelé. Často je promo pro vybrané kapely první opravdový impuls, důkaz, že jejich snaha a práce má nějaké "hmatatelné" výsledky.

Jak se dá na tuhle promo pozici dostat?

Sebastian: Kapela nás musí nějak zaujmout. Koupit ani vybarterovat se to nedá.
Michal: Záleží to na několika faktorech. Určitě originalita, to, jestli se kapele podařilo vybočit v rámci svého žánru nebo dokonce celé scény. Nebo nás zaujme zajímavý zvuk nahrávky, vtipný text, může to být i kombinace.

Zpátky k Charlie Straight. Michale, produkoval jsi jejich debutovou desku a kapela se záhy katapultovala docela vysoko. Jsi měl dobré oko, co?

Sebastian: To spíš ucho. (smích)
Michal: Já jsem měl hlavně výhodu přednostního poslechu před ostatníma lidma. Věřím tomu, že kdyby je v tu dobu slyšel jiný producent a měl chuť a čas do toho jít, byli by dnes možná na podobné pozici. Na druhou stranu věřím tomu, že naše zásluha je nezpochybnitelná, protože jsme na nich makali fakt dost. Navíc jsme jim dohodili naprostou českou špičku. Viděl jsi, aby mladou kapelu míchal Dušan Neuwerth, na masteringu dělal Ondra Ježek, spolupracoval s nimi Boris Carloff a na turné je zval Richard Krajčo? Tahle čistě manažerská práce je pro začátek hrozně důležitá.

Co odlišuje průměrnou kapelu od těch typu Charlie Straight?

Sebastian: X-factor. (smích)
Michal: To se nedá popsat, to slyšíš okamžitě.

Osobně si totiž myslím, že podobně talentovaných skupin je v naší zemi víc, ale ne všechny uspějí...

Michal: Mně se líbilo, co říkal v jednom rozhovoru Pierre Beneš (šéfredaktor časopisu Filter). Říkal, že většina českých kapel hraje proto, že je to baví, a ne proto, že tím chtějí něco sdělit. Což je hrozná chyba. Většina českých kapel jde na zkoušku, tam něco zahraje, pak jde na pivo a kecaj, jakou má kdo kytaru. Když pak takováhle kapela zmizí, nikdo si toho nevšimne. Pak je pár kapel, které ti mají co říct. Třeba ti Charlie Straight, o kterých se bavíme.

Je pravda, že na Charlie Straight je slyšet chvála ze všech stran. Skoro by se zdálo, že jsou dokonalí...

Michal: Jsou skvělí, tak to je. Jediný problém při té spolupráci byl v tom, že byli strašně mladí a nezkušení a pracovat s nimi bylo někdy trochu o nervy. Je to možná tím, že hrozně rychle vylítli do první ligy a mentálně to ještě úplně nezvládali. Což byl i jeden z důvodů, proč jsme s nimi tu úzkou spolupráci na čas ukončili. Teď se už částečně postavili na vlastní nohy a my opět začali uvažovat o nějaké formě spolupráce.

Zastupujete ještě někoho?

Michal: Jo, dohromady pět kapel, o kterých si myslíme, že jsou něčím výjimečné. Těm aktivně pomáháme.

O koho jde?

Michal: Jsou to the.switch, což je logický, z té tvrdší scény Rattle Bucket, The Pooh z Kaplice, No Heroes, což je takovej nenáročnej popík, a Imodium, na kterých se nám líbí, že vymýšlejí věci typu bytové turné a tak. Už jsem řekl pět?

Asi nebudeš popírat, že tvojí kapele the.switch Bandzone.cz dost pomáhá? Zrovna dneska jsem na hlavní stránce viděl velký banner na váš klip.

Michal: Samozřejmě pomáhá. Já to naopak všem otevřeně říkám, že se Bandzone na naší kariéře pozitivně podepisuje. Na druhou stranu, kapela funguje třináct let, Bandzone na téhle větší úrovni dva roky.
Sebastian: To víš, že na koncerty the.switch chodí všichni hlavně kvůli Majkláčovi. (smích)
Michal: Já to strašně nemám rád, ale občas se to stává. Pokaždý je mi strašně trapně, když vylezu na pódium a pár lidí začne řvát: "Majkláč, Majkláč!"

Letos jste pořádali druhý ročník Bandzone.cz festu, tedy festivalu pro obecně méně známé, klubové kapely. Loni sis stěžoval, že se to finančně nevyplatilo. Dopadlo to letos lépe?

Michal: Z ekonomického pohledu ještě hůř než vloni. Sice jsme zavedli vstupné, ale zároveň jsme chtěli ten festival posunout dál a dělat míň kompromisů. Všechno bylo víc profi - měli jsme dvakrát víc záchodů, oplocení, lepší pódia, lepší světla atd. Věřili jsme, že tu návštěvnost zopakujeme. Vstupné bylo sto padesát korun, což je za čtyřicet kapel skoro symbolický. Ale bohužel se to nepovedlo. Příští rok si dáme pauzu nebo musíme vymyslet jiný model, který bude fungovat líp.
Sebastian:My jsme chtěli udělat festival bez velkého headlinera, který bude postavený čistě na kapelách z klubové scény, a ukázalo se, že na to tady ještě lidi nejsou připravený. Na Bandzone sice těm kapelám fandí, jenže za nima nejsou schopný někam jet, aby je podpořili.

Jistě máte s Bandzone.cz mnoho dalších plánů. Co chystáte dál?

Michal: Máme ve vývoji úplně novou verzi. Když se programovala ta původní, tak nikdo netušil, že budeme mít návštěvnost čtyřicet tisíc lidí denně a současně nejsme na takový provoz optimalizovaný. Teď už máme víc zkušeností a náš programátor, vlastně dva, začali dělat na úplně nový verzi. Podstata zůstane stejná a chceme dál rozšířit některé funkce a zvýšit tím náš vliv i všestrannost Bandzone.cz jako celku.

Buď konkrétní.

Michal: Vzali jsme se do hledáčku nejpopulárnější sociální sítě jako MySpace.com, Facebook, Last.fm, PureVolume atd. a vybrali jsme funkce, které se nám líbily, a z nich jsme udělali jakýsi nový model. Teď chceme rozšířit naši databázi o další subjekty jako třeba kluby a studia a celé to chceme propojit. Chceme vytvořit prostor, kde se bude odehrávat všechno, co kapely a fanoušci chtějí a mohou potřebovat.
Sebastian: Taky už poměrně konkrétně uvažujeme o expanzi na polský trh.

Denně vám rukama projdou desítky, stovky kapel. Jste schopní obecně zhodnotit jejich kvalitu? Řekněme na stupnici od jedné do desíti?

Michal: Kvalita je určitě rostoucí. Když jsme začínali, dal bych čtyřku. Dneska je to šestka. Jenže když se podíváš na zahraniční servery, třeba PureVolume, tak devět z deseti undergroundových kapel strčí ty české do kapsy. Věřím, že je pořád obrovský prostor tu scénu nakopávat, motivovat a donutit kapely na sobě dřít a cvičit. Musí si uvědomit, že nestačí koupit si kytaru a Marshalla a občas do toho bouchnout. Tohle tady ještě nikdo nepochopil. Teda až na výjimky. A ty jsou pak vidět.

Vážně si to myslíš?

Michal: Určitě! Jelikož u nás kvalita není tak vysoká, prodává se strašně snadno. Když dosáhneš nějaké úrovně po instrumentální stránce nebo máš třeba skvělou image, když v podstatě čímkoliv vybočíš, tak už jsi nadprůměr. V Čechách to mají kapely paradoxně strašně snadný.
Sebastian: Problém je taky v tom, že většině českých kapel stačí dostat se na nějakou úroveň, kdy na ně stabilně chodí určitý okruh lidí. A pak už si jen užívají svojí "slávu", sedí na baru, příp. zapadnou někam s fanynkama a už necítí žádnou motivaci jít dál. Tohle odděluje průměrné od těch výjimečných. To, že na sobě dokáží pracovat a mají touhu tvořit. Fandíme ovšem každému, kdo něco dělá s přesvědčením a odhodláním. Chce to odvahu svoji tvorbu veřejně prezentovat a vyslechnout si kolikrát nelichotivé názory ostatních. Proto má každý, kdo se spolu s námi řídí naším heslem "Žijeme hudbou", náš respekt.

Nedávno jsem viděl příšerně trapný videoklip, v němž jakýsi kinder-hopper s řetězem na krku rozhazuje tisícikorunami a rapuje nesmysly o životě. Máte na Bandzone.cz také podobné ptákoviny?

Michal: Takových profilů máme dost. A čím víc jich je, tím víc jsi vůči nim apatický.
Sebastian: Tak třeba tenhle. (pouští track dvanáctiletého MC Bunnyho s názvem "Vem si to sračko") Teď už chápeš, že nás těžko něco rozhází. (smích)