Postřehl jsem, že jste po skončení prací na adaptaci Bachovy "Kunst der Fuge" rozjeli hned několik nových projektů. Jak jste na tom s jejich realizací v současnosti?

Kromě prací na naší nové popové nahrávce máme opravdu rozjetých několik dalších projektů a pevně doufáme, že se je podaří představit veřejnosti už v průběhu následujícího roku.

A samotná, jak vy říkáte, popová nahrávka vyjde kdy? Původně se spekulovalo, že by mohla být hotová ještě letos.

Práce na ní pořád probíhají, ale doufám, že příští rok na podzim. V tomto období za rok by už tedy měla být v prodeji.

Dočetl jsem se, že jste se měli podílet na hudbě k finskému filmu "Iron Sky".

Ano, byli jsme přizvání tvůrci onoho snímku a v následujícím roce bychom se měli na hudební stránce anti-utopického sci-fi "Iron Sky" podílet. Spolupracovat budeme s Benem Watkinsem z Juno Reactor a dalšími lidmi, takže nejde jen o náš vklad do tohoto snímku. Bude to týmová práce.

Stále hovoříme o budoucnosti, pojďme se ale podívat do nedávné minulosti. "Kunst der Fuge" bylo totiž následováno projektem "VolksWagner", kdy jste ve slovinské Lublani vystupovali se symfonickým orchestrem RTV Slovenia, při čemž jste se inspirovali nejznámějšími ouverturami Richarda Wagnera. Vaše podání bylo snad ještě více experimentální, než se po "Kunst der Fuge" všeobecně očekávalo. Jak si ceníte této zkušenosti?

Opravdu se jednalo o úspěšný projekt. Na jaře bychom chtěli nahrát materiál k "VolksWagner" ve studiu a následně by mohlo dojít k sérii živých vystoupení, kdy bychom chtěli s "VolksWagner" jet turné po Evropě. Takže se rozhodně nejednalo o jednorázový projekt, spíše o začátek nějaké nové cesty.

Český rapper Hugo Toxxx vydal na svém aktuálním albu "Rok Psa" protestsong, ve kterém zmiňuje vaši tvorbu. Jaký máte vlastně názor na subkultury, které se v současnosti derou do popředí mediálního i kulturního zájmu. Laibach přece jen existují již takřka třicet let a mezitím se hudební svět zcela proměnil.

Je těžké na tuto otázku nějak konstruktivně odpovědět. Na celém světě vzniká a zaniká každým okamžikem nespočet subkultur a je prakticky nemožné zahrnout všechny pod jednu definici, do jedné škatulky. Laibach zastává názor, že jsou podobné, ať již krátkodobé nebo dlouho trvající fenomény, nesmírně důležité pro rozvoj celé kultury. Pokud bychom generalizovali, dá se říct, že z jejich existence máme neskrývanou radost a často se z nich snažíme poučit k vlastní tvorbě.

A jsou tedy konkrétní případy, kdy jste se od někoho inspirovali? Přece jen patříte do škatulky sociálně-politická kapela, tudíž máte k alternativě daleko blíže než řada jiných interpretů.

Všeobecně chováme respekt k velkému množství kapel, projektů a umělců. Nejedná se samozřejmě jen o hudební sféru... Ale konkrétní jména po nás nechtějte, protože sice by nás jich napadla celá řádka, jenže několik dalších řádek by nás v tuhle chvíli nenapadlo.

Dobře, zeptám se tedy konkrétně. Zaujalo mne vaše prohlášení, že povedená kopie originálu může být v dnešním hudebním světě daleko úspěšnější než originál samotný. Ona teze padla v souvislosti s kapelou Rammstein. Co říkáte na jejich videoklip k aktuálnímu singlu "Pussy"?

To je spíš otázka pro pornografický průmysl. Máme-li ale vydat nějaké stanovisko, tak tedy: mějme na paměti, že se Rammstein po léta prezentují jako jakási chlapecká kapela, boyband. Člověk by tedy od "Pussy" očekával spíše nějaké gay scény, navzdory tomu se tam objevuje rovnou sex... což je minimálně zvláštní.

Jaká je budoucnost NSK a jak se tomuto "státu ve státě" daří?

Tak hlavně, nejedná se o stát ve státě v tom slova smyslu, jak si nejspíše myslíte. Stát NSK je experimentální projekt, který vykrystalizoval v roce 1992 kolem umělecké skupiny Neue Slowenische Kunst, proto zkratka NSK. Krátce po založení onoho státu přestala umělecká skupina Neue Slowenische Kunst oficiálně existovat, ale NSK už začal žít svým vlastním životem. Stále více lidí se pro myšlenku NSK nadchlo a začali se stávat jeho občany. Na rok 2010 plánuje NSK svůj první opravdový kongres, který by se měl uskutečnit v Berlíně. Právě tam se bude rokovat a rozhodovat, jakým směrem se NSK vydá a kam bude celá idea vlastně směřovat. V dnešní době plní Laibach v hierarchii NSK funkci pouhého pozorovatele. Do otázek emancipačního procesu NSK státu nezasahujeme a nepouštíme se pod hlavičkou NSK ani do žádných jiných jednání či akcí.

Vrátíme-li se k vaší hudební produkci, předchozí album "Volk" rozpoutalo řadu debat na rozličná témata. Nejčastěji se skloňoval výběr států, kterým jste přezpívali hymnu. Ty národy jste vybrali na základě jejich agresivní politické role v historii lidstva, chtěli jste předpokládám na jejich sklony k agresivitě upozornit.

Odjakživa jsme byli fascinovaní myšlenkou státních hymen jako písní, s kterými se celé národy či státy identifikují a dokáží je vnímat velice emotivně a zároveň se nestydí, si je při různých situacích pěkně od srdce zazpívat. Zpočátku jsme se zabývali myšlenkou, proč tomu tak je a zda dokáže hymna obstát v konkurenci dobré popové nahrávky a naopak, zda dokáže dobrá současná píseň obstát v konkurenci tradiční hymny. Později jsme se samozřejmě zaměřili i na význam těch hymen a především na jejich symboliku a skrytý příběh, jaký každá ze státních hymen má. Hymnou se nemůže stát obyčejná píseň. Vždycky je v nějakém ohledu výjimečná. A právě když jsme se ponořili do jakéhosi hlubšího bádání, vyšly nám výsledky, které jsme na "Volk" následně zaznamenali.

V Československu jste měli poprvé vystupovat již v roce 1983, vaše vystoupení ale nebyla tehdejšímu režimu pohodlná a obě zdejší zastávky byly zrušeny. Do Prahy se přesto nebo možná právě proto často vracíte. V závěru rozhovoru tedy musí zákonitě padnout otázka, co můžeme očekávat od vašeho prosincového vystoupení v Lucerna Music Baru?

Kdo ví, ale pokusíme se odvést výkon na hranici možností, ostatně jako vždy. Chceme oprášit naše písně z první poloviny osmdesátých let a dát jim nová aranžmá, nový kabát. Samozřejmě dojde i na náš mladší materiál, ale většinový repertoár pražského koncertu se bude skládat z rekonstrukcí naší rané produkce. Uvidíme. Počkejme si na 9. prosince, kdy se v Praze po čase zase ukážeme.