Na "Baionareně" se můžete přesvědčit o tom, že vydat bestofku nemusí automaticky znamenat oprášení singlů z předchozích alb a jejich následné zveřejnění pod novou jmenovkou. Výběrovka "Baionarena" se totiž svou kvalitní produkcí původním, do jisté míry kultovním nahrávkám nejen vyrovnává, výbušností je dokonce hluboce překonává. Připravte se na jízdu s řidičem Manuelem a vozem značky Radio Bemba Sound System . Zastávky jsou plánované tři, kromě dvou po okraj napěchovaných kompaktních disků totiž balení obsahuje i DVD (recenzi na ně najdete v příslušné sekci). Jízda se tak příjemně natahuje a celou cestu se jen kocháte, ať již Manu zpívá ve španělštině, portugalštině, angličtině, arabštině nebo své mateřské francouzštině. Když z "Baionareny" vystoupíte, zatoužíte se s ní znovu svézt.

Latinskoamerická scéna je našim zeměpisným šířkám na hony vzdálená, těžko si tak lze představit, jak moc je Manu jinde oblíbený. Zatímco v Česku je spjat jen se svým dechno pojetím folku, ve španělském světě mají jeho texty i skladby doslova náboženský charakter. S náboženstvím v pravém slova smyslu nemají co do činění, lidé v nich však přesto rádi hledají podobenství, emocionální příběhy, ale hlavně výpovědi o tom, jak vlastně funguje svět na té odporně modré planetě.

Pokud neustále hořekujete nad cenami hudebních nosičů, tentokrát si za málo peněz pořídíte opravdu hodně muziky. "Baionarena" nabízí celkem 33 písní, které Manu Chao pořídil během loňského festivalového léta. Jedná se tedy o záznam koncertního vystoupení. V repertoáru se pak kromě pravěkého singlu "Bongo Bong" objevují všechny výraznější hity podané v nebývale energickém kabátě. Při některých písních si Manuel rozpomněl na svá punková léta v anarchistickém seskupení Mano Negra a svou kytaru rozhodně nešetřil.

V době, kdy se hudební produkce většiny levicových kapel topila v patosu, přišel na konci devadesátých let Manu Chao se sólovým projektem, který překročil hranice všech žánrů. I na "Baionareně" lze kromě tradičního folku zaslechnout vlivy ska, punku, salsy, šansonu, reggae, rocku nebo arabských rytmů. Multikulturní prostředí pak Manu podtrhuje svými rozvinutými jazykovými dispozicemi, kdy plynule, takřka automaticky, přepíná z jednoho jazyka do druhého; posluchač se v jeho babylonské věži občas až ztrácí. Což ale ve finále není vůbec na škodu. Motor Radio Bemba totiž vrčí doslova líbezně!