Těžko bychom hledali vytěženější styl, než je metal a jeho nespočet odnoží. Je však potěšující vědět, že i v tomhle žánru se děje něco, co stojí za zbystření smyslů, sluchu především. Stále jsou totiž kapely, které se snaží posunovat hranice metalu stále dál a nestavějí pomníky z tisíckrát vyřčených pravd. O amerických Isis lze do jisté míry říct, že dokonce stáli u zrodu jedné takové odnože.

Ve snaze o přiblížení jejich tvorby čtenářům na mysli okamžitě vytane hned několik jmen. Klasici Neurosis nebo Godflesh však budou patrně těmi nejbližšími. Hudbu Isis bychom sice bez skrupulí mohli zahrnout do výše proprané škatule, jenže takové zjednodušení by se nám dvakrát nevyplatilo. Ochudili bychom se totiž o další elementy, které tahle parta ve své tvorbě uplatňuje. Jen namátkou jmenujme post-rock nebo, pro mnohé překvapivě, také ambient. Z toho vyplývá, že tihle bardi hranice tvrdého stylu překračují, a to přímo sedmimílovými kroky.

Právě žánrová nejednoznačnost dělá z Isis, potažmo z aktuální "Wavering Radiant", téměř potravu pro bohy. O co víc panovaly mezi fanoušky obavy, jak bude nová deska vypadat, o to víc se lze z výsledku radovat. Po natočení dosavadních alb, především však předchozího "In The Absence Of Truth", se začínaly ozývat řeči, že se kapela tvůrčně vyčerpala a že to s kvalitou dalších nahrávek půjde už jenom od desíti k pěti. Opak se stal pravdou: Isis se vytasili s jednou z nejlepších desek za dobu své dvanáctileté existence.

Na prostoru sedmi skladeb, kdy nejdelší "Hand Of The Host" má přes deset minut, tihle Američani rozprostírají barevné škály svého abstraktního světa. Čím víc je tempo hypnotických kompozic pomalejší, tím hlubší zážitek po nich zůstává. Čitelné zpěvné pasáže se přelévají do kytarového burácení síly nejničivějšího uragánu. Ve zlomku sekundy se živel nečekaně uklidňuje a mění zpátky do své nejtišší polohy. Jednotlivé skladby spolu více či méně korespondují, společným jmenovatelem všech je pak charakteristická nabublaná basová linka.

V souvislosti s metalovou hudbou to bude patrně znít (mírně řečeno) nepatřičně, ale Isis jsou stejně dobří malíři jako muzikanti. Jejich psychedelické obrazy s jasnými konturami vymezenými metalovou razancí utvářejí celek, jakých se v hudebním světě nerodí právě mnoho. Dobrého pomálu, chtělo by se zvolat. A podle toho je třeba k "Wavering Radiant" přistupovat.