Sedm let zpět se sakra hlasitě přivalila do širšího povědomí parta, která byla médii přezdívaná jako čeští Linkin Park a slibovala nový svěží vítr. Škvorům tehdy coby vítězům soutěže Rock Made In Gambrinus vyšlo debutové album "Vyhlašuju boj" a singl "Mý slzy neuvidíš" posadil na zadek i mě, tou dobou zklamaného tím, že spousta mých oblíbených kapel na přelomu tisíciletí experimentovala tak, až své poslední desky překombinovala. Tohle znělo jinak - tvrdé riffy, rocková špína, elektronika jako podmalba. "Vyhlašuju boj" sice bylo textově poměrně vulgární, ale co už, mně a kamarádům bylo kolem šestnácti, největší puberta a slušnost leda tak ve školních čítankách...

Teď držím v rukou bestofku "Sečteno podtrženo" a staré pecky jako "Řekni, co ti nevoní" nebo "Klenot" mi tu vážně chybějí. Můj hudební vkus je sice někde jinde, z nejslušnějších zrovna také není, ovšem se Škwory jsem se rozloučil po druhé desce "Vyvolenej" - ta ještě za něco stála. O klip k "Americe" jsem zavadil při jednom sobotním zapnutí televize při snídani, "Loutky" a "5" jsou už úplně mimo mne. Fanoušci Škworu jsou tedy v otázce skladby bestofky fundovanější - vždyť si ji nakonec také sestavili. Kdybych však mohl být ten, kdo z jejich výběru udělá finální selekci, zůstalo by asi toto: "Mý slzy neuvidíš", "Nebuď debil", "Může se stát", "Celebrity", "Křídla", "Bohém", "Vyvolenej". Zbytek tracklistu jako by natočil nějaký škworovský epigon - člověk slyší pořád to samé, akorát má k dispozici pokaždé jiné a ne vždy vybranější texty.

Nicméně i ke svému výběru bych měl připomínky. Škwoři totiž všechny vybrané písně znovu nahráli, na čemž by teoreticky nebylo nic špatného, kdyby ale hned z úvodní "Mý slzy neuvidíš" (pro příklad) nezmizela ta původní špína, která dělala tuhle pecku v tehdejší rockové tvorbě aspoň trochu výjimečnou. Chvalitebná snaha předložit kolekci s moderním zvukem tak spíše uškodila, naopak soudě dle ukázek z posledních dvou řadovek, které jsem si schválně poslechl, nebyla zase u některých kousků potřeba.

Ale dost přepírání starých věcí, vždyť Škwor nadělili svým fanouškům v základní verzi výběrovky celou jednu novou píseň - "Tak to jsme my!". Ba ne, jsme zpět u starších. Vata. Laciná vábnička. Už bych tu stříbrnou placku měl raději někam založit i s chvalozpěvy na řadová alba z vybraných médií v bookletu. Sečteno podtrženo - průměrná kolekce písní poskládaných nějak za sebe, nic víc a tlučte mě. A Kabát vítězně vlaje dál...