Od 11. srpna 1984 se datuje historie kapely Plexis. Tenkrát v ní byli jiní lidé, Hoškovi bylo sedmnáct a vyřvával na publikum festivalu v Českém Meziříčí, že Sid Vicious byl nevinnej. Těžko by kdo věřil, že on a jeho parta, co ani pořádně neumí hrát, oslaví v roce 2009 pětadvacet let existence (byť přerušované) a ještě k tomu v životní formě. A je to tak, akorát Hošek už neřve, že Sid byl nevinnej, refrén této vypalovačky původně od Exploited nechává mladším spoluhráčům, ale jinak … jinak je to zkrátka nezmar.

Na oslavu si Plexis přizvali řadu hostů, rovnou desítku punkových parťáků, kteří se střídali v půlhodinových setech. Někteří už dlouho před koncertem tvrdili, že je to na prd, že se kapela ani nerozehřeje a už půjde z pódia. Ovšem opak byl pravdou, kapely se rvaly do svých třiceti minut maximum (některé až moc) a večer plynule ubíhal přesně podle časového plánu, krátký skluz se nabral až při koncertu oslavenců, ale komu by to vadilo? To spíš byly větším problémem fronty na pivo u obou píp, protože počet hlav v sále se vyšplhal postupně až na osm stovek, s kapelami a hosty tak byla ve Vltavské asi tisícovka lidí. A to už je dobrý základ na slušný mejdan.

A také že to slušný mejdan byl, i když produkce úvodní Korupce byla očividně a ušislyšně moc tvrdá, na melodickou smršť Zakázanýho ovoce, se kterými si Hošek střihl část snad nejznámější plexisí pecky "Svět jsou jen bary", se už začalo pogovat a jásat a dále už jen přibývalo lidí v kole, kterým náhle byla šumák i ta dvacetikorunová záloha na téměř nerozbitný kelímek (což naopak zaujalo jiné, řekněme ziskuchtivé). Totální nasazení na hochy z Plexis vytáhlo k narozeninám zpunkovanou verzi dávné klipovky "Déšť" - nebyla dokonalá, na druhou stranu se ale slyšet "Déšť" live nepoštěstí. Záhy se Hošek stal předkmotrem nové řadovky NVÚ "Nikdy nebo navždy", čerstvě vylisované. Nutno podotknout, že dosud jsem neměl moc problémů se zvukem, pominu-li celkem utopený zpěv Do řady!, ovšem během setu E!E byl však přinejmenším podivný, vlastně vůbec set jako takový. Bicí, kytarová koule a ohulený Bořkův zpěv... Možná se mi to jen zdálo, v té době mě už nějakou chvíli ovládala horečka (nikoliv však páteční noci).

Nadešel čas oslavenců, vzduch v sále se nedal ani krájet, protože žádný už nebyl, podlaha zalitá pivy se lepila k podrážkám, na pódiu nejdříve zatančila děvčata v kostýmech z krámu Punktura a pak už nastoupili Hošek a spol. Hned zkraje ty nejrychlejší pecky jako "Magörhead" a "Špek", pozdrav kotli, exces s jednou fanynkou (nevím, co se tam stalo, ale sám Hošek ji vyprovodil ze sálu) a pak už průřez těmi pětadvaceti lety v punku. Novinky z květnového "Best of", "Mistrovství v zírání" a "My pijeme pivo" jako by patřily do playlistu neustále (byť "Mistrovství" bylo poněkud suché), došlo ovšem také na vykopávky, na které v nejbližší době zase jistě nedojde. Tou jednou, nic ve zlém, byl Áda Vitáček, první bubeník Plexis, který byl na začátku 90. let odejit v ne úplně nejlepším. Společně se současným bubeníkem Martinem Švecem odbouchali tři písně právě z debutu "Půlnoční rebel" - a byla to síla. Jako druhá vykopávka pak byla další věc z "Rebela", ovšem už bez Vitáčka, song "Úleťák", který jsem si přál slyšet naživo, co se mi "Rebel" dostal do rukou.

Během hodinového (a možná ještě delšího) setu Plexis občas zvuk ujel, občas něco houklo, Hošek (alias tlusťoch největší Petřík, jak se sám nazval) několikrát domotal slova, kytarista Zdeněk Petr zapomínal hrát a Dušan Lébl se zase neustále ksichtil, ale soudě dle rozpogovaného publika to nikomu vůbec nevadilo. Těžko však říct, kde ti lidé brali kyslík do plic, opravdu je s podivem, že nikdo nezkolaboval (alespoň co vím). Koncert Plexis končil skoro klasicky - "Calambre" si střihnul Hraboš z HC bandy Našrot, přidávala se vypalovačka "Televize" a definitivní tečkou byla punková hymna "Blitzkrieg Bop" od Ramones a Hoškův stage diving. Následující třicetiminutovky SPS a MZH, stejně tak afterparty s djem už jsem měl jen přes zeď, neboť tam se dalo aspoň trochu dýchat...