Hned na začátku musím upozornit, že tahle recenze je mnohem subjektivnější, než recenze obvykle bývají. Jsem jedním z mála, kdo považují předchozí "Rudebox" za nejlepší v diskografii Robbieho Williamse. A zatímco většina jeho fandů si přála, aby se na novince vrátil k rozmáchlému popu předchozích nahrávek, já bych si klidně dal líbit ještě experimentálnější a modernější verzi minulého alba. Ona většina bude po poslechu novinky bezpochyby nadšena. A já jim to přeju. A stejně tak to chápu.

Asi všichni nadšeně přivítali zprávy, že se Robbie po letech usmířil s Guyem Chambersem, spolustrůjcem svých největších úspěchů, a začali opět spolupracovat. Bohužel jim to ve studiu neklapalo natolik, aby se na výslednou nahrávku dostalo více skladeb, než pouze jediná ("Blasphemy"). Zpěvák tak na desce pracoval s mnoha různými skladateli, výsledek ale padl do rukou hlavně šedesátiletému producentovi Trevoru Hornovi, jehož kapela The Buggles (respektive jejich hit "Video Killed The Radio Star") dala novému albu i název. Horn je známý hlavně svými velkolepými orchestrálními aranžmá a je jen logickým pokračováním Robbieho obliby Pet Shop Boys. Právě jim Horn produkoval jeden z největších hitů "Left To My Own Devices" a předposlední desku "Fundamental". A právě jako toto britské duo zahalené do orchestrálního hávu zní hned několik skladeb ("Last Days Of Disco", "Difficult For Weirdos").

Ve většině písní se zpěvák vrací k tomu, co z něj udělalo velkou hvězdu - nabízí velké popové nahrávky s opravdu bohatými orchestracemi. Celkově novinka nedosahuje kvalit "Sing When You're Winning" či "Escapology", ale s přehledem dává zapomenout na průšvih jménem "Intensive Care". Možná na "Reality..." nenajdete tolik jednoznačných hitů jako před lety, ale spousty silných skladeb rozhodně. A hlavně - vyloženě slabé písně se tentokrát nekonají. Kromě singlů "Bodies" a "You Know Me" si o rádiové rotace říkají hlavně elektronická "Last Days Of Disco", balada "Morning Sun", naživo zase bude určitě zabírat na kytarovém riffu postavená vypalovačka "Do You Mind".

Nelze si ovšem nevšimnout, že celkově na novince ubylo ironie a frackovitosti, stejně tak na druhé straně přibylo balad. Zatímco "Rudebox" je deska, která se za deset let možná bude líbit vašim dětem, "Reality Killed The Video Star" se už dnes bude líbit i vaší babičce. Nevadí mi to, ale dovedl bych si představit o něco lepší comeback. Každopádně asi právě taková deska je pro budoucí kariéru Robbieho Williamse potřeba. Dobude s ní opět ztracené pozice a příště se bude moci opět pustit do neprobádaných hudebních vod. Alespoň já v to doufám.