Když jsem si, ještě před poslechem alba "Sme len hostia na zemi" skupiny Tady To Máš, pročítal básně Judity Kaššovicové, příliš mě neoslovily. Jde o takovou přírodní, ne moc výraznou lyriku, bez nějakých zásadnějších či silnějších míst. Ve spojení s muzikou ale ty verše fungují, jak mají. Tomáš Kytnar autorce slov výborně rozumí (a není se čemu divit) a obarvuje je zajímavými pocity, tou správnou náladou a přidává příjemné napětí. Spolu s dalšími muzikanty nachází nový rozměr, který nemusíte v samotném textu postřehnout.

Tady To Máš se představují jako přírodní folk-rock ze slovenské salaše. To Slovensko je v hudbě cítit velmi silně a je to dobře. Z jejich hudby sálá pohoda, klid a uvolnění. Nikdy netlačí na pilu, ani v dynamických a gradujících skladbách. S velmi civilním zpěvem Jany Fardové a ještě civilnějším Juraje Turteva jsou absolutně přirození, sví. A i když dojde občas i na hrdelní zpěv, pořád je v tom všem lehkost, klid a souznění.

Nejvíc mě baví, když kapela přidá na tempu. "Po zelených vlnách vod" je námořnické houpavé blues, které může odkazovat až k The Doors. Skladba pozvolna, ale stále graduje, občas vyštěkne kytara, přidají se housle, ozývají se ozvěny. Zpěvačka vede dialog s klavírem a písnička získává dynamiku rozjetého korábu, který právě chytil příznivý vítr. A podobná a posluchačsky nakažlivá dynamika rozjíždějícího se vlaku nebo stáda koní prohánějícího se po horských pastvinách se tu ukrývá v nejedné písni.

Pěkný je i způsob, jakým skupina přistupuje ke coververzím. I když instrumentální verzi "Heroes" Davida Bowieho neposouvá příliš dál (kromě typického tadytomášovského nástrojového obsazení), odehraje ji slušně, navíc už ve skladbě "Škovránok" nás na ni připravuje téměř identickou a typicky heroesovskou kytarou.

Tady To Máš jsou jen hosté na zemi. Uvědomují si to a podle toho se i chovají, hrají a tvoří. S pokorou. S klidem a přirozeností, kterou by jim mohl leckdo závidět.