Seskupení Holki bylo fenoménem. Tisíce prodaných nosičů. Davové šílenství pubertálních vřískalek. Stejně jako ve světě i naše děvčata se ale nakonec rozešla, aby následně vydala sólové počiny, které nikdy nepřekročily stín úspěchu původní značky. Za hranicemi obvykle následovalo oživení původních sestav. Před hranicemi, tedy u nás, jsme naopak svědky dalších kol špatných a ještě horších nahrávek. Nikdy jsem si například nemyslel, že bych mohl říct: "Zlatý Holki.“To by ovšem jedna z nich, Klára, nesměla vydat své třetí album...

Už s povzbuzováním "Come On, Come On" v prvních vteřinách jsem tušil, že bude zle. Úvodní verš titulní skladby mě ale ještě na okamžik zviklal. Když v něm totiž Klára odzpívala “Koukáš na mý kytky, koupíš třeba zbytky,“ napadlo mě, že by to mohlo být veselé album. Jeho autoři však evidentně kouřili špatný model nebo, bohužel, nekouřili vůbec. Následující "Jsi jak zajíc v poli, co se tolik bojí“ by se sice za reflexi strachu pěstitele před nečekanou sklizní považovat ještě mohlo, ale jak do toho pasuje coververze songu "Nápis" známého v podání Ivety Bartošové? Ten je navíc přítomný ve dvojí podobě, kdy za provedení nazvané "MHDj remix" bych majitele zkratky odsoudil k nekonečné jízdě přecpanou ranní tramvají, aby z podobné tvůrčí činnosti vystřízlivěl.

Zkrátka, zatímco při poslechu první půle převažovala otázka ve znění Jak je to vůbec možný?, v té druhé se změnila na Za co mě trestáš?. A protože ve chvílích nouze se tonoucí stébla chytá, lapal jsem po jakémkoliv náznaku zlepšení. Skutečně přišel. Odhalil jsem ho ve skladbě s krycím názvem "Kde prima chlapi jsou". V textu se totiž daleko více než o mužském pokolení zpívá o vlacích, což mě přimělo k vyvození závěru, že správné jméno songu je "Kde prima vlaky jsou". Z plytké slátaniny se tak najednou stalo sociální drama s přímým útokem na České dráhy. A pak, že to nejde! Jenomže vzápětí začala hrát písnička "Nečekej". Za tak tupé aranžmá s dýchavičnými sbory by se styděl i Michal David. K tomu popěvek, který naboural mou fantazii, neboť doopravdy nevím, jak to vypadá, když "… padaj kapky na řasách". Kde nic není, ani recenzent nebere.

Předpokládám, že album "Tajně" nebylo vydáno s cílem hlubokomyslného sdělení. I pařící lidi na diskotékách si však zaslouží alespoň nepatrně inteligentní zábavu. Hudební podklad zde může znít současně asi jenom někomu, kdo se právě probral z mnohaletého kómatu a větší textařský potenciál má i kdejaká SMS zpráva s vyznáním lásky. Pokud je ovšem autorem dobré poloviny písní Shimi a výčet jmen muzikantů je stručnější než seznam vizážistů, není vlastně na podobné nářky nárok. Obsah už dostatečně naznačuje obal. Jenom doufám, že se nenaplní slova pana Wericha: "To je blbý, to se bude líbit.“ Byl to sice moudrý muž, ale i géniové by měli mít právo na to se mýlit.

PS: Ten jeden bod je za naději s kytkami a vlaky.