Celému večeru v podání Mekyho Žbirky a jeho doprovodné kapely vévodila výborná akustika divadla Hybernia. Nejen Honza Ponocný alias Circus Ponorka byl za hvězdu večera. Po hitovém úvodu přišla první historka, kdy malý Meky sedával v kuchyni a sledoval svého bratra Jasona, jak hraje své písně. A jednu z nich, "Čierny deň", také zařadil do svého repertoáru. Ne nadarmo Jason kdysi prohlásil: "Meky ty budeš slavný, ty prorazíš, máš ideální ksicht do rádia".

Historka střídala historku, Meky se vyloženě bavil a jeho publikum, tvořené především staršími ročníky, s ním. Úterně - čtvrteční song, který si prý pravidelně odpírá (kdo by tomu věřil...), musel tentokrát zaznít, a tak se sálem rozezněla ordinační "Někdy stačí dát jen dech". Na dámském osazenstvu publika bylo evidentní, že dneska jim osudy doktorů z Kamenice utekly, avšak bezprostřednost malého/velkého muže na pódiu jim zklamání plně vynahradila.

Několikrát zmiňovaný Honza Ponocný si střihl i sólo písničku "Dance" ze svého projektu Circus Ponorka a ukázal že i s jednou kytarou se dají díky všemožným krabičkám a smyčkám dělat divy. A jak Meky chytře podotkl, jeho kapela má obrovskou výhodu. Nemůže se totiž rozpadnout.

Půlhodinová pauza po "Bielem kvetu" donutila posluchače vyprázdnit své peněženky v kavárně či u stolečku s CDčky a za zvuku "22 dní" jsme se opět ponořili do akustických rytmů doprovodné kapely. Hit střídal hit, na pódiu se objevily i Magdalena Šalamounová a Martha, aby zapěly rádiovky "Tento song", "Co bolí to přebolí" a "Sněhulák". Nikdo nechtěl, aby večer skončil, ale po intimní "Baladě o poľných vtákoch" a představovačce v rytmu "Hey Jude" to jinak nešlo. Ještě třikrát se kapela vrátila, naposled dost nečekaně, aby zaimprovizovala na beatlesáckou "Let It Be". Mekymu jeho posluchači rozumějí.