Na Amazonu píší, že Stewartova albová řada "The Great American Songbook" je nejúspěšnější série nových hudebních nahrávek v historii. Prodalo se 19 miliónů kusů, Rod navázal ještě sbírkou rockových coververzí "Still The Same: Great Rock Classics Of Our Time", nyní se jal dále čerpat z nabízeného potenciálu a sahá po klasických soulových nahrávkách.

Kdepak, kapr si rybník nevypustí a jednoho napadá, jestli se po swingu, rocku a soulu Stewart pustí i do country. Nevím, možná by mu prošlo i tohle - je to pan Zpěvák s výrazem, hlasem a charismatem (abychom použili termíny tak provařené ze SuperStar), takže si může dovolit mnoho. Otázka je, jestli už by taky neměl přijít s něčím opravdu novým, vždyť od alba "Human" (2001) nenahrál původní desku a vydává jen coververze, výběrovky a reedice starých nahrávek.

"Soulbook" je velmi uhlazená deska pro starší posluchače - a to není nic politicky nekorektního. Písně prověřené časem natočil zpěvák s úctou vůči originálům, nic nejde proti srsti, neurazí, ale ani nevzruší. Ještěže tu účinkuje sbor, který místy příjemně probudí z letargie. Osvěžení přinášejí hosté, Stevie Wonder s foukačkou ve své okouzlující skladbě "My Cherie Amour" a tradičně výtečná Mary J. Blige, plus překvapivě příjemná Jennifer Hudson. Je fajn připomenout si slavné písně z Motownu, ale jako by jim chyběla ve Stewartově podání jiskra a překvapení. To se mu povede málokdy, viz třeba šťavnatá a rozhýbaná verze "Wonderful World" (pozor, neplést s Louisem Armstrongem!).

Nabízí se srovnání s dramaturgicky úplně stejně pojatou deskou "Soul" od Seala, jež je přeci jen, jak to říci, více sexy. Stewart je pořád výborný pěvec, ale stává se z něho zpěvák pro domovy důchodců. Už aby raději konečně nakopl káru s Ronem Woodem a opět dal dokupy The Faces.