Byli jste někdy v Glasgow? Já tam jednou trávil celý prázdniny a nemám na to město nejlepší vzpomínky. Popravdě, nebylo to zrovna počasí, co mi nejednou otrávilo pohár nálady na několik dní dopředu, ale i tak můžu říct, že mi hudba A Sunny Day In Glasgow zní jako ten nejhezčí den, který jsem v tomhle špinavým městě nikdy nezažil. Když v roce 2007 přišli se svým ložnicovým debutem "Scribble Mural Cosmic Journal", hudební snobové mohli chrochtat blahem. Ambientně zasněný twee pop teleportoval tuhle filadelfskou partu ze studentských rádií do té zvláštní sorty kapel, jež vybraným jedincům zvyšují kredit v žebříčku společenské prestiže.

"Ashes Grammar" zní, jako když se přes zamlžené okno díváte, jak na jaře po děsivé zimě opět všechno rozkvétá a začíná hrát všemi barvami. Surrealisticky bláznivé. Oproti debutu vystupují z ambientních ploch výraznější, až popové melodie, které se vás i z té velké dálky dokážou dotknout. Charismatické a dojemné. Dvaadvacetitrackové rozložení by nemělo odradit milovníky krátkých stopáží. Spíš než regulérní písně působí některé z nich jako takové přemostění mezi jednotlivými stopami. Intermezza, která jsou nezbytná. Až se zaposloucháte, pochopíte. Nádherná koláž zasněných nálad je tak strašně moc křehká, že se bojím pohnout, aby to celé nezmizelo. Jako ten stav maximální spokojenosti, kdy každá změna může všechno poslat do háje. Ležím, sním a jsem šťastný.

A Sunny Day In Glasgow - Failure