Přiznávám bez mučení - film "Once" mne v kině, když jsem jej viděl poprvé, úplně dostal. Přes docela chabý námět, řídký děj a místy tristní herecké výkony mě (stejně jako tisíce jiných) dojal a rozebral svou čistotou a hlavně hudbou. Písně Hansarda a Irglové, mnohé známé již z prvotiny "The Swell Season", rozkrývaly city až na dřeň a jako součást filmového příběhu zasáhly divákovu emoční soustavu ještě o to víc. Ne každému se to musí líbit, ale Oscarem se nemůže pochlubit každý. "Falling Slowly" se pak hrála tak často a všude, až se stala otravnou.

Svět má rád velké příběhy. Story opraváře vysavačů a prodavačky kytek ze stříbrného plátna byla překonána realitou, kdy si zrzavý Ir s odrbanou kytarou a tiché děvče z Valašska společně šli pro cenu Akademie, prožili si milostný vztah, objeli se svými písněmi půl světa a… rozešli se. Jenže život jde dál a nové písničky se pořád rodí. Naštěstí pro nás, Glen a Markéta se nerozešli jako partneři hudební - ostatně, takových případů už taky bylo pár, vzpomeňme třeba Eurythmics nebo No Doubt.

"Strict Joy" si tedy můžeme pracovně označit jako album rozchodové. Naštěstí, hořkost není jeho hlavním tématem. Spíše je lze cítit z písní smíření. Dva lidé, kteří spolu něco prožili, vyrovnali se s rozpadem svého vztahu a zůstali přáteli, protože je pojí hudba. Je to především Hansardova deska, ale Irglová ji krásně zjemňuje, třeba v písni "Fantasy Man", kde zní jako Joni Mitchell. "Strict Joy" je nehitová kolekce, její krása tkví v nevyřčených slovech a křehkosti. Tam, kde na debutu The Swell Season Hansard rozervaně křičel do světa, nyní proudí emoce potichu, pod povrchem. Přesto je novinka hudebně barevnější, i díky hostujícím spoluhráčům z The Frames.

Přes všechen smutek a vrtkavost osudu je novinka The Swell Season především dílem, které vzniklo kvůli radosti z hudby. Stačí si poslechnout "Love That Conquers", skladbu, která vás odvane až někam do šedesátých let a která oblaží krystalicky čistou krásou dvojhlasu a akustických nástrojů. A na konci nádherné "I Have Loved You Wrong", kdy zůstanou jen osamocené hlasy dvou zpěváků, je nekonečné ticho a v něm doznívá smíření se vším, co se stalo.