Post-It jsou vskutku zvláštní banda. Když se trochu proflákli v soutěži Coca-Cola Popstar, natočili desku, pak o dva roky později druhou, a když už to vypadalo, že se jejich vysněná kariéra přece jenom rozpohybuje, ztratili se kdesi v uličkách sektoru 10. Jenže kluci z Vršovic se nakonec z klinické smrti probrali a vlastním nákladem natočili "Post-i-noor". Jím se definitivně přiklonili ke střednímu proudu, kde jim to sluší o poznání lépe než na hraně nu-metalu (přiznejme si otevřeně, že minulé tyto snahy působily skoro až komicky).

Ten večer to nebyli Post-It, jak si je pamatují jejich fanoušci z doby před pár lety. Kam se ztratila všechna ta dravost a přehnané ambice? Tvrdil-li Czenda v rozhovoru pro musicserver.cz, že kapele teď na okolí nezáleží, po koncertě v Paláci Akropoli nezbývá než souhlasit. Kapela zahrála hlavně pro svůj dobrý pocit, pro svých pár kamarádů a radost z toho, že mohou znovu stát na pódiu. Vzpomínkami se čtyři muzikanti znovu a znovu vraceli pár let zpátky k zástupům fanynek a slávě, zatímco ve vzduchu viselo uvolnění a pohoda, aneb jak se zpívá v písni "Nevyhasnout": "Dokud věřím na zázrak, dokud letí ten můj vlak, tahle párty smysl má." To ovšem neznamená, že by kapela večer odbyla!

Kolem nové desky, jakkoliv vůbec není špatná, se příliš humbuku nestrhlo. Možná i proto na koncert dorazili převážně původní fanoušci, tedy ti, co tenkrát ještě jako teenageři poskakovali v prvních řadách, zpívajíc sborem veškeré refrény. Stařešina měla tedy naprostou převahu, ale dorazila i hrstka mladé krve. Tedy ne, že by tomu bylo tak dávno, ale původní fanoušci zkrátka vyrostli a vyspěli a také chlapíci na pódiu se zkrátka vydali jiným směrem. Nejmenovaným maskotem večera se stala roztomilá, asi osmiletá blondýnka, jež se hned zkraje koncertu vyšplhala na bednu na kraji pódia a dala se do veselého tance, rytmus-nerytmus.

To čtyři vršovičtí s rytmem problémy neměli a na pečlivě vystrojeném pódiu, jemuž dominovala červená sametová dekorace a čtyři lampy, předvedli poctivé vystoupení. Během produkce nových písní překvapil Czenda hrou na kytaru, což mu na druhou stranu ještě více ubralo z jeho už tak sporého pohybu. Energií naopak překypoval kytarista Porne, toho večera s image mušketýra (nebo kovboje?), jehož dready se při divokém hopsání neuspořádaně mrskaly vzduchem. To basák Kapíno se celý večer nepříliš úspěšně pokoušel o vtipné hlášky, reputaci napravil až v závěru upřímnými slovy díků na všechny strany.

A jak dopadl samotný křest? Nevšedně! Post-It totiž svoji nahrávku distribuují pouze prostřednictvím neplaceného downloadu a fyzická placka tedy neexistuje. Co tedy pokřtít? Čtyřka a příchozí producent Boris Carloff si s tím nedělali velkou hlavu a místo stříbrného kotoučku spláchli jakousi cizokrajnou kořalkou svá hrdla. Působilo to sice nedotaženě, o to víc přirozeně. Snad jenom těch šaškáren s lahví a všelijakých úšklebků bylo zbytečně moc. V závěru se čtveřice rozrostla o další dva členy, Honzu Křížka z Blue Effectu a Thoma z Imodia.

Pamatujete ještě na holčičku z úvodu? Tak ta vydržela tancovat až do konce. Během přídavku ji Porne za odměnu ozdobil svým kloboukem. Měla ohromnou radost. Stejná radost byla vidět i při děkovačce na tvářích všech čtyř účinkujících. Radost a nostalgie - i pro to má smysl hrát.