Koncerty amerických punkových, potažmo hardcoreových kapel mají zvláštní nádech módních přehlídek. Sejde se hromada revoltující mládeže v extrémně drahém oblečení a společně s kapelami zpívají texty o sociální nerovnosti a utrpení chudých lidí. Zvláštní druh hudební schizofrenie. Jenže český fanoušek se občas předvede jako sebestředný maloměstský buran, který bere ohledy jen a jen na sebe. Pokud svým konáním znepříjemňuje zážitek dalším fanouškům, tak je to snad akceptovatelné, ale nebrat ohledy na vystupující umělce? To už je na pováženou...

A je to právě případ Anti-Flag, jejichž zpěvák je astmatikem, takže na koncertech bývá zakázáno kouření. Pražský koncert byl poměrně benevolentní v tom, že se smělo kouřit mimo hlavní sál. Jenže se našlo nemálo ignorantů s cigárem u pódia. Nehledě na podiové skokany, kteří se na podium sápali zásadně po kabeláži přístrojů, takže technik měl neustále co dělat. A aby toho nebylo málo, podstatná část si musela chlapácky poplácat některého člena kapely, což dvakrát příjemné není. Jenže Anti-Flag jsou profíci každým coulem a nedali se rozhodit. Spokojeně řezali své songy a křičeli světu své vzpoury. Nevynechali nic zásadního ze své tvorby. Jak osvědčené hitovky jako "Turncoat" nebo "Die For Your Goverment", samozřejmě došlo i na aktuální album a na cover od pravzorů všech levicových punkerů - "Should I Stay Or Should I Go" The Clash. Vyhrazená hodinka uběhla velice rychle a vroucí kotel se rozběhl vstříc noční Praze, která měla daleko příjemnější klima, ale to bych opomenul předchozí fáze večera.

Alexisonfire byli druhou největší hvězdou večera, ale v radikálnosti hráli prim. Tedy co se týče kontaktu s publikem. Statný frontman připomínal dřevorubce a s pódiovými skokany se nepáral, leckdy je dokonce agresivně polapil a mrštil jimi zpět do davu, který je obvykle nechytal, takže se pár jedinců nejspíše solidně potlouklo. Ovšem kapela? Hardcore se vším všudy. I pláštík z kanadské vlajky zpěvákovi prošel, před pár lety, kdy náš národ platil za hokejovou velmoc, by byl národním nepřítelem. Všechno mu však bylo odpuštěno a hurónský řev nutil dav k neustálému pohybu a místy i k velikému circle pitu, který byl přinejmenším o notnou řádku modřin. V tu chvíli jsem byl vděčen za svůj nadhled z balkónu.

Další dvě kapely byly prakticky v pozici obyčejného supportu. Na rovinu přiznám, že pro mě šlo o absolutně neznámá jména a podívaná na ně byla vskutku zajímavá. Four Year Strong působili jako melodická odnož Slayer, což se záhy potvrdilo, když v mezihře jednoho ze songů zaznělo "Raining Blood", ovšem jinak šlo o zcela klasickou kalifornskou šablonu, nikterak invenční, ale dobře zahrané. Stejně tak i The Ghost Of A Thousand, kteří na první pohled vypadali jako klon Charlie Straight, ale hudebně šlo o záležitost ze zcela jiného soudku, řádně drsného. A tak to má být.

Celkově nelze koncert hodnotit jinak než pozitivně, ale je nutné zdvihnout varovný prst směrem ke zvukařům. Ti fatálně třikrát zaspali a úvodní songy kapel se obešly bez zpěvů, ale to je jen drobná vada na kráse. Příště snad jen Anti-Flag v tradičním a regulérním setu, který bude delší než necelá hodinka. Delší show by si zasloužili i Alexisonfire, což publikum jasně dávalo znát...