Regina Spektor jako by žila v největších hlubinách hudebního oceánu, v místech, kde v důsledku absence slunečního světla chybí barvy a vše má jen hrubé a syrové obrysy. Teď se ale na chvíli vynořila, rozhlédla se kolem sebe do dálky a nahrála "Far". Albu nechybí emoce, navazuje na předchozí desky, ale jejich syrovost a komplikovanost je tentokrát rozmělněna mnoha dalšími, podbarvujícími vlivy. A vůbec to nevadí, dokonce je to dobře.

Důvodů k takové změně mohlo být mnoho. Třeba šlo o touhu odpoutat se z indie klubů a promluvit k širšímu spektru posluchačů, možná jen Regina chtěla do své práce zapojit více lidí zvenku - na "Far" pracovali čtyři významní producenti, což ale neznamená, že by znělo roztříštěně nebo nekompaktně. Třeba jde jen o důsledky přerodu křehké dívky v křehkou ženu a nebo potřebuje konfrontaci s okolním prostředím, interakci zvenku.

"Far" se v důsledku již vyřčeného jeví jako hodně zásadní, možná zatím nejdůležitější deska této písničkářky s klavírem. Je zdaleka nejpestřejší nahrávkou, kterou Regina připravila, bez problémů si tyká s popem a ve výsledku to nezní ani trochu podbízivě, uměle nebo prvoplánově (a ani by mě nenapadlo Reginu z něčeho takového podezírat). Pořád tu zůstává rozverná osobnost zpěvačky, pořád je tu tolik emocí a prožitku, aby bez problémů dojala a rozplakala své křehké posluchačky ("Genius Next Door").

Regina Spektor byla a je fantastickou expresivní zpěvačkou, která ráda mění polohy svého hlasu. Ten jako by byl slunečním paprskem, který si najde cestu do každého zákoutí a teď zrovna doputoval z jinak pustých a nepřístupných míst až do úrodné a zalidněné krajiny. "Far" je tak její nejpřístupnější desku, kontrastní, pestrou a překrásnou.