Upřímně řečeno jsem čekal, že aktuální deska šesti chlápků z Berlína nebude stát za nic. Proč? Občas totiž kapely uvadající obsah substituují cíleně vystavěnou formou. Pravda, na efektní formě (tedy snaze šokovat) si Rammstein zakládají od svého vzniku. Jenže prach, který kolem sebe rozvířili za poslední měsíc, se tentokrát dýchal opravdu těžce. Ale dost už. Skousnu zuby a připomínky k celé té mediální komedii si nechám na jindy.

Nejprve odpověď na otázku z úvodu - ano, těšte se na steré dobré Rammstein. Sextet si i na šesté řadovce zachoval chladnou hlavu, neztratil jediný joule ze svého energického projevu a naopak přidal něco navíc. Je skvělé pozorovat, když si kapela uvědomuje své silné stránky a umí s těmito přednostmi hospodařit. Ještě lepší je zjištění, že totéž uskupení zároveň nezakrnělo a snaží se svoji tvorbu směrovat někam dál. Znamenal-li poslední, čtyři roky starý opus "Rosenrot" drobnou stagnaci v hudebním vývoji, pak je "Liebe Ist Für Alle Da" vykročením vpřed.

Během svojí existence dokázala skupina vyprodukovat dostatek silných hitů. V podstatě každá deska měla dva tři velmi zajímavé kousky a novinka na tom není jinak. Hned titulní "Rammlied" je pecka jako hrom. Jednoduchá klávesová linka v pozadí tvoří melodii, přes tu nikterak ostře riffuje rozpoznatelně ramštajní kytara a bicí si nenápadně šlapou ve středním pochodovém tempu. Občas drobné vychýlení do strany, ale během chvíle se opět vracíme k původnímu motivu. Tohle je zjednodušeně ona silná stránka, o které byla řeč v předchozím odstavci. Ve stejném tempu se nese také singlová "Pussy", taková nová "Amerika". Právě takovéto skladby jsou svojí snadnou uchopitelností nejblíže rádiu. V případě "Pussy" tomu však brání mírně řečeno závadný obsah. Podobný zážitek jako titulní skladba v slabším melodickém provedení nabízí dvojka "Ich Tu Dir Weh", o něco ostřejší a chytlavější je následující "Waidmanns Heila". Moment, nepřipomíná vám ten úvod něco? No jasně, tohle je "Adios" z alba "Mutter" aneb jasná samovykrádačka.

Řeč byla také o progresi. Tu reprezentuje třeba agresivní "B********", v níž uslyšíte frontmana Tilla Lindemanna v šíleném hrubém řevu, který jste z jeho hrdla ještě neslyšeli. Protipólem je pak melancholická "Frühling In Paris", v níž obr procítěně pěje úryvek slavného šansonu Édith Piaf: "Non! Rien de rien. Non! Je ne regrette rien" Jeho výšky, neméně pak francouzština, sice tahají za uši, nicméně je to sympatický nápad. O mnoho lépe dopadla podobně náladotvorná "Roter Sand". Celkově se zdá, že Till oproti předchozím nahrávkám opravdu více zpívá. Nečekanou asociaci starých Depešáků ve vás pak možná vyvolají klávesy v "Haifisch". Samostatnou kapitolou je již zmíněná zvrhlá "Pussy", fungující čistě jako atrakce. Nebylo jí však třeba, "Liebe Ist Für Alle Da" je dostatečně zajímavá na to, aby se k lidem dostala i bez podobné vábničky.

Jo, vlastně je to docela pestrá a povedená deska. Fanoušci nechť si k výslednému hodnocení přičtou bod, erotomani dva, intelektuálové naopak dva uberou.