Kdo jiný než Madonna může naplnit dva disky sbírkou videoklipů téměř historické hodnoty? Přesto překvapí, že i přes čtyřicet sedm příspěvků to není kolekce nejen kompletní, ale že také postrádá pár důležitých momentů. Ale popořádku. Lákadlem ke koupi je dvacet sedm doposud nevydaných klipů, což je zajisté největší přínos celého počinu. Dále se u jednoho kousku dočkáme alternativní verze ("Get Together") a došlo i k cenzurního zásahu v podobě černých pásek přes partie choulostivé na průvan (např. "Justify My Love"). A to je asi pro změnu největší zklamání. Ani ne tak kvůli těm partiím, jako spíše pro smutnou skutečnost, že Madonna vyměkla. Kde jinde než na DVD by měly být klipy prezentovány v bezzásahové podobě?

Otvírákem celé kolekce je "Burning Up" z roku 1983. Při pohledu na Madge válející se po silnici lze stěží uvěřit, že skutečně dokázala dosáhnout svého současného postavení. Je to fascinující podívaná. Nejen díky Madonninu hudebnímu vývoji či změnám image, ale především díky režisérům, kteří tu cestu zachycovali. Zmíněný videoklip se stal hitem MTV, která měla za sebou dva roky vysílání, a právě vzájemné soužití zpěvačky s hudební televizí určilo míru její popularity. Madonna tak mohla hned zkraje sledovat sílu účinku videoklipu. Proto při jejich tvorbě nic neponechávala náhodě. Dokázala zlanařit ty nejpovolanější režiséry od Finchera přes Romanka a Åkerlunda až ke Cunninghamovi. Nechávala jim prostor, ale vždy zůstávala dominantním prvkem obrazu ona sama. Po dobu tří hodin tak neopustí záběr na více jak pár vteřin.

Není zde sice prostor pro zmínku o všech důležitých klipech zpěvaččiny kariéry, ale alespoň o třech zásecích stojících na začátku fenoménu Madonna zmínka padnout musí. Prvním důležitým bodem zvratu byla "Material Girl" (1985). Režisérka Mary Lambert poprvé stylizovala Madonnu do polohy femme fatale a přiznané kopie Marilyn Monroe. Natočila s ní však ještě jeden důležitý kousek, a to "Like A Prayer" (1989). Hořící kříže a stigmata, která si způsobí Madge sama v kostele. Ano, od té doby má velmi vyrovnaný vztah k církvi. Ale ta to z nějakého důvodu odmítá akceptovat. Ještě před touto modlitbou za všechny věřící se Madonna stihla definitivně stát sexuálním symbolem. Mohlo za to uvedení peep-show klipu k "Open Your Heart" (1986). Zde byla ke spatření špičatá podprsenka. Zde Madonna ukázala, jak velký dramatický efekt mají její roztahující se nohy.

Roztažené nohy možná nejsou tím nejlepším mostem pro začátek odstavce o nedostatcích, ale příhodným zcela určitě. Už jsem uvedl, že i přes úctyhodný počet videoklipů jich pár zásadních chybí. Namátkou: "Fever", u kterého měl režii pod palcem Stéphane Sednaoui, či "Oh Father", uhrančivý výsledek spolupráce s Davidem Fincherem, který lze najít alespoň na předešlých videokolekcích. Ani na nich však nenajdete vizuál k písničce "This Used To Be My Playground", kterou jako by Madonna úplně vyškrtla ze svého repertoáru. Je škoda, že ačkoliv došlo i na filmové role a songy, nebyl vybrán oscarový zástupce z Evity. Stejně jako zamrzí nepřítomnost dávného hitu "Holiday", který získal obrazovou podobu až jako promo klip k dokumentu "S Madonnou v posteli" ("Truth Or Dare").

Stále však zbývá velké množství materiálu monitorujícího téměř tři desítky let videoklipové kultury. Od rozmachu v osmdesátých letech a zlaté éry devadesátek až po současnou dobu rozvrácenou jedničkami a nulami. Dobu uživatelských videí na jedno použití. I proto je tato kolekce jedinečná. Nabízí srovnání na vrcholové úrovni jednoho interpreta, který těmi téměř třemi desítkami let prošel víc než se ctí. Ukazuje vývoj kinematografického subžánru, bez něhož by současný akční film vypadal úplně jinak. Obraz sice po většinu času neopustí poměr 4:3, ale zvuková podoba už je snesitelná (stereo + dolby surround) a díky samotnému obsahu ten archaický televizní formát tvůrcům odpustíte. DVD "Celebration: The Video Collection" je zkrátka učebnicí a pomníkem zároveň. Povinná výbava do každé postmoderní domácnosti.