Žádné strachy, tohle není konec Linkin Park. Tedy alespoň prozatím. Chesteru Benningtonovi už zkrátka přetékal šuplík, a tak své nápady pustil do světa jinou cestou. Vcelku důležitý je fakt, že tento materiál vznikal již před vydáním "Minutes To Midnight". Původně byly totiž skladby zamýšleny právě na minulou desku jeho domovské formace, jenže sám Chester nakonec uznal, že do koncepce hudby Linkin Park jaksi nezapadají. Není to ovšem tak docela pravda. Na své třetí nahrávce totiž Linkini znatelně vyměkli, ubrali na energii a více zpísničkovatěli. Přesně takové je i "Out Of Ashes". A troufám si tvrdit, že podobně by mohlo znít i příští album Linkinů.

Už delší dobu je zřejmá rostoucí tendence užívání předpony nu- coby přesnějšího vymezení hudebního stylu. Vedle nu-metalu, nu-jazzu a ostatních se rozmáhá také označení nu-rock. Nejde o nic jiného než lehce přibroušený melodický rock, v některých případech označovaný též jako post-grunge. Konkrétně jde o kapely typu 30 Seconds To Mars nebo 3 Doors Down, jejichž fanoušci si jistojistě oblíbí i Dead By Sunrise.

Co nás tedy během sedmačtyřiceti minut čeká? Především neprvoplánově líbivá muzika. Upřímně řečeno nejde o nic novátorského, jenže šestičlenná banda vše podává svěže a neotřele. Většina skladeb plyne ve středním tempu, ale najdeme i dostatek melancholičtějších věcí. Vedle tuctového cajdáku "Walking In Circles" stojí povedené "Let Down" a "Give Me Your Name", u nichž vás možná překvapí, že leader Bennington umí ze svého hrdla kromě typického chrapláku vyloudit také hedvábné tóny.

Nahrávka je velmi pestrá, prostor dostaly mimo jiné dvě ostřejší písně. "Inside Of Me" i "My Suffering" jsou perfektně šlapající pecky, při nichž sotva udržíte hlavu v klidu. Co však na disku nenajdete, jsou rapové skladby a ani sebemenší náznak hip hopu. Na to je ostatně specialista jeho sparing partner Mike Shinoda a jeho projekt Fort Minor.

Na "Out Of Ashes" je zdaleka nejzajímavější, že naprostou většina materiálu představují v podstatě nenápadně obyčejné písničky, na první poslechy nijak výrazně oslovující. Z desky dýchá jakási nepopsatelná skromnost a neambicióznost, což podporuje i fakt, že Bennington založil regulérní kapelu, přestože by se lépe prodávalo jeho samostatné jméno. Celkově se zdá, že se Dead By Sunrise nikam neženou. Uvidíme, co na tuhle povedenou záležitost řeknou fanoušci, jisté je ale už dopředu to, že minimálně zpěvákovo jméno je zárukou komerčního úspěchu.

Jakkoliv je Dead By Sunrise vedlejší projekt, rozhodně nemusí stát se sklopenýma očima. Ba naopak - materiál z Chesterova šuplíku je více než zajímavý.