Lesík Hajdovský je jedním z nejvíce nedoceněných muzikantů tuzemské alternativy. Může si za to svým způsobem sám. Kdyby býval v osmdesátých letech veřejně vystupoval, mohl dnes, dvacet let po revoluci, žít ze své disidentské minulosti tak jako Jaroslav Hutka a další víceméně známá jména československého undergroundu. Hajdovský se ale raději věnoval pedagogice a do hudby investoval čas jen okrajově, kdy hrával ve folk-rockových seskupeních F.O.K. nebo Švehlík.

Hajdovský je především folkař, na což se v současnosti rádo zapomíná. Právě deska "Kde jsme zůstali" se skládá z ryze folkového repertoáru. V původní podobě nesla název "Manželé 88" (závěrečné dvojčíslí znázorňuje rok jejího vzniku). Hajdovskému později vyšlo sólové album "Už hoří svíce", na kterém použil písně z "Manželů 88" v novějších aranžích, původní nahrávka však vyšla až letos pod zmíněným změněným názvem. Hajdovský se na ní ukazuje jako charismatický zpěvák i schopný vypravěč. Posluchače vede svými světy, které přetékají prapodivnými představami o životě. Album "Kde jsme zůstali" je nevšední výpovědí ztracené generace. Silný zážitek navíc podkresluje strhující hudba evokující chlad a beznaděj konce normalizačního období, což je dvacet let po revoluci pádný důvod k myšlenkovému návratu do hloubi minulosti. Díky depresivnímu motivu, který proniká celým albem, není cesta proti směru hodinových ručiček nikterak příjemná, k pochopení tehdejší doby a k docenění této nahrávky je však nutné ji absolvovat.

Ani druhé album "Je to vono" není žádnou procházkou růžovým sadem. Jeho vznik popisuje Jaroslav Riedel ve sleevenote takto: "První tři nahrávky kazety 'Je to vono' vznikly roku 1984 dosti kuriózním způsobem: Lesík snímačem zaznamenal bušení do kufru, krabice a nůžek, vytvořil rytmické smyčky, Ivan Pavlů (bývalý člen Švehlíku) k tomu hrál na perkuse a jeho manželka Eva na klávesy. Nahrávalo se u Hajdovských v obýváku na dva běžné stereofonní magnetofony - s jedním, maximálně dvěma overduby. Stříhat se nedalo, každá písnička musela být natočena na jeden zátah. Náročnost takové práce byla značná, a tak si Hajdovský s Gärtnerem pro další nahrávky už půjčovali automatického bubeníka."

Právě z "Je to vono" pak pochází i nejslavnější Hajdovského hit "Jižák", který se dočkal mnoha coververzí a v současnosti je všeobecně uznáván jako první tuzemská hiphopová nahrávka. Celou ideu kultovní skladby opět nastiňuje Jaroslav Riedel ve svých poznámkách: "Rodina Hajdovských se na Jižní Město nestěhovala dobrovolně. V Karlíně se jim bydlelo dobře, Lesík tuto čtvrť v dobách F.O.K. opěvoval patetickým vyznáním 'Karlínský viadukt' i groteskní hudební operetkou 'Srzomabra'. Hajdovský by asi nenacházel dost důvodů, proč zpívat i o novém, panelákovém bydlišti, ale když slyšel, jak v nahrávce skupiny Grandmaster Flash & The Furious Five rapuje Melle Mel: 'New York New York big city of dreams. But everything in New York ain't always what it seems,' nebylo třeba velkých jazykových znalostí, aby bylo jasné, oč v tom textu jde. A nebylo taky třeba přímo jezdit do Bronxu, aby si člověk uvědomil, že to tam je sice hodně jiné, ale v něčem taky trochu stejné."

"Je to vono" je zásadní nahrávkou CZ/SK hip hopu, a přestože je tomu letos 25 let od jejího vzniku, působí stále zábavně a do jisté míry aktuálně. Snad právě zvuková nedokonalost udělala z repertoáru alba nadčasový materiál, který dosud naposledy ožil před deseti lety na remixové kompilaci "Kamufláž/Jižák '84 vs. '99", na jejímž vzniku se podíleli mimo jiné PSH, Coltcha, Trosky, Ecstasy Of St. Theresa, Skyline, Švihadlo nebo WWW.