S trochou nadsázky se dá říct, že na počátku této kapely stála tragédie, která ukončila činnost jiného uskupení. Nedlouho po smrti zpěváka Andrewa Wooda sice vyšlo roku 1990 debutové album skupiny Mother Love Bone, ale její osud byl zpečetěn. Členové Stone Gossard a Jeff Ament se odmítali smířit s koncem, takže začali psát další a další songy. Smrtí dalšího rockera, tentokráte kytaristy Hillela Slovaka z Red Hot Chili Peppers, byl zase otřesen bubeník Jack Irons, který pak strávil od roku 1988 několik měsíců v psychiatrické léčebně. Po propuštění se objevil ve zkušebně budoucí rockové legendy. Další do party byl kytarista Mike McCready, jen u mikrofonu nikdo nestál, takže vzniklo pár instrumentálních demo skladeb. Na tuto udičku se však nechytila ryba, ale surfař ze San Diega, kterým byl samozřejmě Eddie Vedder. Tehdy teprve vznikli Pearl Jam.

Začátek devadesátých let patřil stylu, který byl nazván grunge. Jeho centrem se stalo nepříliš hostiné město Seattle, kde vznikla nejsilnější čtveřice kapel tohoto stylu, jenže až čas ukázal jejich trvalost. Drogami zcela rozložená Nirvana nepřežila smrt svého lídra, Soundgarden se roku 1997 taktéž odporoučeli ze scény, Alice In Chains na růžích ustláno neměli a smrt zpěváka se pokoušejí překonat, jen jedna z těchto kapel prokázala vytrvalost a vůli překonat mnoho nepřízní. Od takřka nulových šancí na koncerty po USA až po tragickou smrt devíti fanoušků na koncertu. A právě devět je i jejich zářezů do rockové historie.

---

Zřejmě nejpůsobivější debut v historii grunge, který si získal masový úspěch i přes to, že ve stejném roce vyšlo nesmrtelné album "Nevermind" Nirvany. Fenomenální úspěch se dostavil i přes personální rošády, kdy Jack Irons odešel, a tak ji nabubnoval Dave Krusen a po vydání také odešel, aby na jeho místo nastoupil Dave Abruzzese. Nic však nezabránilo tomu, aby se desky prodalo přes 15 milionů kusů. Hlavní zbraní se tehdy staly texty Eddieho Veddera, který do nich vrazil veškerou beznaděj svého života. "Alive", "Jeremy" nebo "Oceans", to všechno jsou nesmrtelné hity.

---

Obrovský šok pro fanoušky a jeden z vrcholů grunge. Fanoušci očekávali pokračování trendu nastoleného "Ten", ale dostalo se jim naprosto překvapivé desky. Ta dostala trošku slangové (a zcela nesprávné) označení "Velbloud" a zbořila všechny předpoklady. Jednoznačně žánrově definovaná kapela se stala nezařaditelným rockovým útvarem. Nikoliv nepodstatná část fanoušků tuto změnu strávila velice špatně, ale širší žánrová přístupnost zapříčinila příliv řady nových přívrženců. Říká se, že druhá deska ukazuje skutečné kvality interpreta, tady se ukázalo, že mladá dravá formace má nakročeno stát se legendou.

---

"Vitalogy" vyšlo v roce, kdy se o slovo přihlásili Soundgarden dokonalým albem "Superunknown" a Kurt Cobain spáchal sebevraždu. Byl to zřejmě poslední rok, kdy hudební svět sledoval intenzivně grungeovou scénu. Oproti předchozí tvorbě se jednalo o propad, ale propad na pozice těsně pod vrcholem. Za bicí soupravu se navrátil Jack Irons a kapela začala svou aktivní politiku boje proti firmě Ticketmaster, která jim díky tomu takřka zavřela šance na koncertování v USA, a to i přesto, že v roce 1996 dosáhli na Grammy za singl "Spin The Black Circle".

---

Rok 1996 přinesl nahrávku, která na dlouhé roky naposledy vynesla kapele špičky hitparád. "No Code" bylo ještě více experimentální než "Vs.". Najednou mu chyběla ona pověstná dravost, tak typická pro trojlístek předchozích nosičů. Prvotní komerční úspěch vydržel pouhé dva týdny a pak šly prodeje rapidně dolů, což bylo i jistým odrazem minimální koncertní aktivity, zapříčiněné neutuchajícím sporem se společností Ticketmaster. Tehdy kapela přesunula těžiště svého živého vystupování do Evropy...

---

Zřejmě nejslabší kus v diskografii rockového kvintetu se zrodil jako snaha napravit neúspěch předchozího alba, což se ovšem absolutně nepovedlo. "Yield" vůbec neuspělo v žebříčcích i přes tvrdý zvuk, který není nepodobný debutu. Jenže už to zkrátka nefungovalo. První velký komerční propad se dostavil, první místo hitparád se tentokráte nekonalo. A přitom se rozhodně nejedná o špatnou desku, nejhorší deska od PJ neznamená blbá deska. Celková situace se však promítla i do fungování a krátce po vydání ohlásil odchod Jack Irons, takže místo za bicí soupravou bylo opět volné.

---

Nastolený trend návratu ke starému zvuku přinesl své ovoce a nová krev v podobě bubeníka Matta Camerona hnala kupředu jako za mlada. Ovšem ironie osudu udělala z "Binaural" nejtragičtější počin v dějinách Pearl Jam a málem kapelu i zničila. Festival v dánském Roskilde měl být jen běžnou zastávkou v rámci turné, ale padesátitisícový dav se stal neovladatelnou masou, v níž našlo smrt devět fanoušků a desítky dalších byly zraněny. Zbytek turné byl okamžitě zrušen a skupina upadla do vleklé krize, která jí málem sežrala. Tragická událost se velmi výrazně podepsala na dalším působení. Došlo i k odmítnutí hraní na festivalech. Tak silně zapůsobila smrt devíti přátel, které nikdy nepoznali.

---

Grunge se vždy vykazoval silným sociálním cítěním a tento počin se nesl v hodně emotivním duchu. Tragédie byla pořád cítit ve vzduchu a hudbou se začalo prolínat vícero stylů. Silné folkové prvky a neustálé odkazy na Roskilde nebyly dobrým strategickým tahem a prodeje byly velice neslavné. Po muzikální stránce šlo opět o uhlazenější záležitost, která od tvorby naštvaných mladíků ze Seattlu přecházela spíše v mnohem civilnější experimentální rock s převládající výraznou písničkovou formou. To všechno nakonec vyvrcholilo rozchodem s Epic Records.

---

Americký prezident George W. Bush byl vhodným terčem mnoha muzikantů, ale od Pearl Jam nešlo o kalkul. Jejich sociální cítění bylo vždy silné a protiválečný song "Worl Wide Suicide" velmi zapůsobil, po deseti letech se jejich singl usadil na špici hitparád. Přitom jde paradoxně o jedno z nejslabších alb v diskografii. Již od začátku bylo proklamováno jako nejtvrdší v dosavadní tvorbě, což byla pravda, ale za cenu ztráty melodičnosti. Kapele jako by scházela trošku její melodičnost a na druhou stranu dokázala napsat tak melodický a příjemný song, že by jej od kapely s rockovou pověstí nikdo nečekal.

---

Nedávný a ještě hodně čerstvý kousek je v mnoha ohledech unikátní. Třídní nepřítel George W. Bush opustil prezidentský úřad a kapely se mohly od politizování vrátit k hudbě. Což partě kolem Eddieho Veddera jenom prospělo. Hlavním atributem se stal tah na bránu a táto sázka vyšla dokonale. Deska je dokonale kompaktní, přímočará a hudebně bezstarostná. Dokonce by se dalo říct, že je to deska optimistická. Inu, co dodat? Tahle nahrávka ukázala, že grunge nezemřel s Kurtem Cobainem, ale docela dobře může fungovat i v roce 2009.