Jak uklidňující je zjištění, že se ještě pořád najdou kapely, které se za každou cenu nesnaží být poplatné momentálním trendům. Nemají potřebu soukat se do o dvě čísla menších triček s fosforeskujícími nápisy, nosit legíny a vykrádat zvuk kapel z NME.com. Nepředstírají kdovíjaké novátorství, místo toho dělají solidní písničky, které budou mít váhu i za několik let. Tak nějak lze ve zkratce popsat tvorbu pražské party 1st Choice.

Říká se, že nostalgie zabíjí. Nevím, osobně bych to tak horké neviděl. Faktem však je, že album "Online" do jisté míry nostalgicky zní. Není nutné podrobné zkoumání, aby vyšlo najevo, že 1st Choice (Bandzone.cz) žádní zvukoví objevitelé nejsou. Když se však přesto na jejich hudbu podíváme pod drobnohledem, vyjdou nám tři základní stavební prvky: grunge, rock a trocha indie. Nějaký škarohlíd by mohl kapele vytknout ustrnutí v hudebních dějinách, ale ruku na srdce: Není té poplatnosti módě na úkor sebe sama kolem nás už dost?

O "Online" lze bez nadsázky mluvit jako o vyvážené kolekci jedenácti skladeb. Najde se tady sice několik songů s jistým hitovým potenciálem, ten však není takový, aby narušoval celistvost desky jako celku. Mám na mysli například čtvrtou "Disappear", která zaháčkuje ucho posluchačovo asi jako první. Přes celkovou vyrovnanost však nelze desce upřít značnou dávku rozmanitosti a různorodosti.

Ačkoliv se tady bavíme o v zásadě energickém a dravém albu, přesto kdesi v pozadí je možno vystopovat náznak smutku a nostalgie. A to dokonce přes hutné kytarové burácení, do značné míry čerpající ze zvuku kapel devadesátých let. Ten pocit není patrný hned, s odhalením si dává načas. Vyplouvá pozvolna a docela nenápadně. Přesto po čase nad celkovou živostí nabude na dominanci, upoutá pozornost a už ji nepustí. I když to patrně nebyl záměr, s nastupujícím podzimem nabývá na aktuálnosti.

1st Choice sice vzývají hudební božstva dávno zapomenutá, dělají to však vkusně, s citem a za každou cenu nebazírují na čistotě žánru. O to výživněji však výsledek působí. Ačkoliv se kapela ohlíží zpátky proti proudu času, nohama stále stojí pevně v současnosti. Všechno nasvědčuje tomu, že takový dojem bude album budit i za pár let. Nostalgie pro časy, které teprve přijdou, chtělo by se říct.