Kdo by to byl před dvaceti lety, když Kabát začínal, čekal. Říct mi tehdy někdo, že kapela, která řeže do kytar a vyřvává na celý kolo "Má ji motorovou", překoná za dvacet let v návštěvnosti Madonnu, Paula McCartneyho nebo třeba Bon Jovi, volal bych ihned docenta Chocholouška. A vidíte, neskutečné se stalo skutkem, Kabát si vlastním stylem dokráčel až na Vypich, kde ho na oslavě narozenin přivítalo přes šedesát tisíc fanoušků.

Nutno říct, že celá akce nezačala úplně nejlépe. Kdo zvolil pozdější hodinu příjezdu a trasu přes Nové Butovice, musel být hodně překvapen, jak moc podcenil nával fanoušků dopravní podnik. Na lince 179 šlo nejen o zdraví, ale chvílemi i o život a podle informací nebyla situace o mnoho lepší ani v případě tramvají. Nakonec se ale snad všichni dostali na místo a ještě několik minut před osmou hodinou večerní mohli sledovat, jak se na obrazovkách na obřím pódiu začíná roztáčet hodinový strojek, který ten večer diváky provázel po historii kapely.

"Dole v dole" a "Corrida" - především tahle dvě alba znamenala pro Kabát velký posun vpřed. Znamenala, že kvintet vyšel z hal na venkovní prostranství, že je začali brát kritici (i když sami členové formace si to nemyslí), a především oslovili daleko širší posluchačskou obec. Zkrátka, přestali být hospodskou kapelou, ale stala se z nich jednoduše rocková skupina. Podle setlistu si to uvědomují i sami muzikanti. Sice minimálně jednou skladbou připomněli každé své album, ale v případě "Má ji motorovou" odehráli už jen půlku písničky, zatímco věci ze zmíněných CD vyplnily podstatnou část koncertu. A nutno říct, že vedle těch největších hitů, jako jsou "Colorado", "Láďa" či "Pohoda" a dalších, publikum reagovalo nejlépe právě na ně.

Koncert na Vypichu byl jediným letošním vystoupením kapely u nás a není proto divu, že jak skupina, tak i fanoušci přišli řádně nabuzení. Znamenalo to i skutečnost, že i v zadních řadách nezvykle velkého sektoru stání u pódia nebylo prostě k hnutí. Ale za to ta atmosféra! Heslo Kdo neskáče, není Čech se na ty dvě hodiny rockových orgií změnilo na Kdo nezpívá, není Kabát. Však většina fanoušků odcházela z koncertu chraptíce a skoro nemluvíce. A není divu, Josef Vojtek a spol. nedávali příchozím moc prostoru k oddychy. Když už dali něco "klidnějšího", jako třeba "Raky v práci" nebo "Krtka Joye", stejně chytlavý text a rozverné melodie způsobily, že s nimi zpíval prakticky celý areál.

Rockový koncert takovéhoto rozsahu nepořádají české kapely každý měsíc, ba ani každý rok. V této perspektivě se vše vydařilo i po technické stránce. Zvuk byl, alespoň v místech, kde jsem stál já, opravdu vynikající a především výborně vyladěný. Intenzita všech nástrojů byla skvěle vyvážená. U vizuální stránky je třeba si uvědomit, že Kabáti nejsou Rolling Stones na turné - zkrátka žádná monstrózní show. Přesto excelentní design světel, několik ohnivých šlehanců, dva ohňostroje, obří blyštivá koule v "Kdo ví jestli", povedená projekce za kapelou a recesistický čínský protest song v podání skupiny Chuan Che bohatě stačily. Jediné, co by se dalo vytknout, byly relativně malé obrazovky po stranách pódia.

Dvacet let živého hraní by nejspíš stačilo k tomu, aby se kapela zkrátka před koncertem sešla a řekla budeme hrát to a to. Kabát přesto zalezl do zkušebny a zkoušel a zkoušel. Vyplatilo se. Ačkoli nejsem pravidelným návštěvníkem jejich vystoupení, dovolím si napsat, že kapela snad ještě lépe nezněla a pochyby z dva roky starého koncertu v Edenu jsou po sobotní noci zapomenuty.

Kabát na Vypichu došel opravdu vysoko. Přes šedesát tisíc na výsost spokojených fanoušků hovoří za vše. No jo, ale kam dál? Unplugged koncert, vánoční deska, album duetů s nevšedními hosty, pokusy s angličtinou a tedy prosadit se za hranicemi prostoru Aš - Čierna nad Tisou nebo koncepční CD? Nic z toho asi u Kabátů nehrozí - i když... před dvaceti lety taky nehrozil koncert pro šedesát tisíc lidí, takže kdo ví? Uvidí se, čím nás Kabáti překvapí v následujících letech. Oni určitě něco vymyslí. Nebo si prostě půjdou dál svojí cestou dalších x let. Nicméně jestliže chci napsat o tom, že tento koncert byl vrcholem této skupiny, musím k tomu připojit přízvisko prozatímní.