Není tak snadné dopátrat se informací o kapele MIG 21. Přesto, že koncertuje hojně a sály bývají vyprodané (s jistotou mohu mluvit minimálně o pražském Lucerna Music Baru, kde vystupují každý měsíc a kde v den koncertu zpravidla lístek neseženete), zázemí kapely je stále poměrně dobře utajované. Zadáte-li si jméno skupiny v internetovém vyhledávači, objeví se vám pouze odkazy typu "opravna letadel Kbely", "galerie soudobých vojenských letadel", "exlusivní série fotografií pořízených několik minut po dopadu letadel MIG 21 na sídliště Vltava v Českých Budějovicích" atd... Jak říká Jiří Macháček - "vše je v naprostém pořádku", ale abych nepředbíhal, vzrůstající sláva MIGu je jistě ovlivněna eskalující mediální oblíbeností Jiřího Macháčka (J.M.). Rozhovor se mimochodem uskutečnil několik hodin před předáním zlaté desky za soundtrack "Samotářů" (při obřadu J.M. samozřejmě nechyběl) - s ním a Tomášem Polákem (T.P.), který je autorem hudby MIGu, jsme si příjemně popovídali jednoho zimního odpoledne v kavárně kina Lucerna.

Jak dlouho existujete? Co máte za sebou jako MIG 21? Mám ten pocit, že spousta lidí si myslí, že MIG 21 vznikl až jako reakce na vaši slávu ze Samotářů...

J.M.: Ne.

Pamatuji si, že jsem vás viděl už někdy před třemi lety hrát na Majálesu...

J.M.: Ano.

Tak to půjde rychle. Kdy vznikl MIG 21?

J.M.: To je myslím otázka na Tomáše.
T.P.: Já si to po pravdě řečeno nemůžu vybavit úplně přesně...
J.M.: Já si to vybavuju naprosto přesně, ale nechám tě v tom chvíli plavat.
T.P.: My jsme měli takovou kapelu, která se jmenovala TGM (TGM stereo, pozn. red.), ve které fungoval bubeník Honza Hladík a Pavel Hrdlička, kteří teď hrají v Migu. Nevím kdy, ale řekli jsme si, že už nechceme, aby to fungovalo, tak jsme ji rozpustili. Začli jsme zakládat něco, co by se dalo nazvat intimnějším, menší soubor, kde by nebylo tolik hudebníků a zpěváků. A sháněli jsme vlastně textaře, potažmo zpěváka...
J.M.: Já do toho skočím. Sháněli jenom textaře. Pokračuj!
T.P.: ... a Honza Hladík mi říkal, abych se přišel podívat na kapelu, kde hostuje Jirka, že by to mohl být typ na textaře. Tak jsem se tam byl podívat, viděl jsem, jak Jirka zpívá a říkal jsem si, proč jen textař, vždyť ten člověk má obrovský charisma. On jako host zastínil celou kapelu, z toho vystoupení trčel ven, tak jsem si říkal, že to zkusíme, uvidíme, co to dá, když to dáme dohromady. A to se stalo před... (pauza).
J.M.: No, určitě to není dýl než pět let.

Ještě s vámi hraje Tomáš Kurfurst na basu...

T.P.: Tomáše znám už z dávných dob. Zhruba před deseti lety jsem s ním měl skupinu Modrá hvězda.
J.M.: Krásnej název.
T.P.: To byla výborná kapela, která skončila na lenost.
J.M.: Krásnej konec. Tomáš Kurfurst je něco, čemu říkáme v kapele pátý element. On přistoupil jako poslední a zároveň tím zasel takové dračí sémě do naší kapely. Otevřel všem hudebníkům spodní čakry a zároveň nám díky němu došlo, že žít se musí za každou cenu. A jsme rádi, že ho máme (pauza). Nicméně dluží mně peníze, ale ještě počkám.
T.P.: Po muzikantské stránce je to kořen. On to drží odspoda, uzemnil to. Je náš tmel. Společně s Honzou, kterej je výbornej bubeník, tvoří pilíř kapely.
J.M.: ...ale stane se, že Honza třeba netrefí buben. Proto máme Kurfursta, který stojí s basovou kytarou poblíž bubnu a v momentě, kdy vidí, že se Honza netrefuje, tak basovým krkem práskne do blány a vždycky je to přesně.
T.P.: No a na tyhle dva základy my paběrkujeme. My na ně lezem jako na pyramidu a vrávoráme ve vyšších patrech, ale oni jsou ti, kteří nás drží nad vodou.
J.M.: Možná, že právě teď jsi pojmenoval styl naší kapely, a to je hudební akrobacie.

A jinak váš styl nějak oficiálně definujete?

J.M.: Určitě, věřím, že na tom někdo pracuje a doufám, že je to fundovaný člověk, rád bych se konečně dozvěděl, co to hrajeme.

V recenzi vašeho koncertu jsem to nazval "post-twistem", ale upřímně řečeno jsem si moc nevěděl rady.

J.M.: Post-twistem... a kolik písní jste slyšel?

Na koncertě asi všechny. Přišlo mně, že je v tom to, co původně twist jako styl zahrnoval, alespoň co se týče energie, jednoduchosti, veselosti a zároveň forma písní má dnes moderní zvuk a moderní aranže.

J.M.: Vy se nás ptáte, co hrajeme za styl a víte o tom...

Že to nevíte?

J.M.: ... víte o tom víc než my. My si prostě hrajeme, myslím. Nebo aspoň doufám. Možná, že někdo z kapely tuší, co je to za styl. Tomáši?
T.P.: Těžko říct. To je vždycky tak, že když kapela nepřesáhne určitou laťku, tak se všichni ptají, co je to za styl. Jakmile tu úroveň překročí, tak všichni říkaj, no to je jako... to je jako MIG 21.
J.M.: Takže náš styl je hrát jako MIG 21?
T.P.: Ale pro obecnou rovinu jsme si řekli, že budeme říkat, že je to pop. Populární hudba.

Je určitě zbytečné to nějak rozpitvávat a bude nejlepší to nechat na jiných, spíš jsem chtěl nějakou berličku pro hloupější čtenáře.

J.M.: No, tak pro ty hloupější - populární hudba. Klidně bych to tam takhle napsal: "pro vás hloupější - populární hudba, vy ostatní víte velmi dobře, o čem je řeč."

Myslíte, že to, co děláte, má někde u nás obdoby, slyšeli jste už něco podobného? (v pozadí začíná hrát na klavír barový hráč)

J.M.: No samozřejmě to má obdoby, vychází to z tradic a má to hluboké kořeny. Můžeme jmenovat řadu kapel, která začala dělat to, co děláme my, před náma. Už od 30. let Jaroslav Ježek, orchestr Osvobozeného divadla. To jsou pro nás nedostižné vzory, tam kdybysme se dostali, to by byla bomba. Dále třeba Jiří Šlitr.
T.P.: Tihle všichni mají něco společného, v reáliích své doby vycházeli z hudby, kterou slyšeli všude kolem (v těchto případech americká hudba) a spojili ji s českou poetikou. A vytvořil se původní styl, který dneska všem připadá jako český.

Co posloucháte z toho, co vás ovlivnilo?

J.M.: To, co posloucháme, nás zákonitě ovlivňuje a my se tomu snažíme vyhýbat. Jakmile slyšíme nějakou hudbu, utíkáme pryč z jejího dosahu, abysme ji neslyšeli. Protože chceme být sví, původní. Jenže dnešní svět, především ve městě, je tak komplikovaný, že skoro kamkoli přijdete, tak někde někdo něco hraje. I tady. Těžko se můžete vyhnout vlivu hudby, ta vás dostihne všude. Samozřejmě máme projekt odhlučněné místnosti, která by byla uvnitř nějaké chalupy někde na horách, kde bysme chtěli nakonec žít a přemýšlet, jestli nás něco nenapadne ze samé podstaty. Ovšem (pauza)... těžko říct, jestli toho někdy docílíme.

Mám tomu člověku zpřerážet prsty hned, nebo až později?

J.M.: Ptáte se na mě, nebo na mého kolegu?

Na vašeho kolegu za piánem...

J.M.:Ten je dobrej, toho nechte hrát.

A nechtěli byste vyslovit nějaká jména?

J.M.: Čím se tedy necháváme ovlivnit rádi, budeme mluvit každý sám za sebe nebo za kapelu?
T.P.: A sakra...
J.M.: Tak každý sám za sebe.
T.P.: Já to budu jmenovat chronologicky. Když mi bylo dvanáct, měl jsem doma desku Raye Charlese, pak desku "Top 77" a tam byly hity toho roku.
J.M.: Já jenom dodám, že v tom roce u nás podepsali Chartu, pokračuj!
T.P.: ...a Louise Armstronga, to bylo něco, na čem jsem vyrost. Když jsem byl starší, tak jsem poslouchal Talking Heads, pak jsem začal poslouchat jazz, později jsem se dostal k vážné hudbě, dneska vlastně mám rád všechno, co je dobrý. Nesnáším country a špatnou dechovku. Hudba musí mít v sobě cosi jako obsah, musí něco sdělovat. A je jedno, jestli při tom mlátí do bambusu nebo jestli je to symfonický orchestr.
J.M.: Řekni, co máš rád, to bude nejrychlejší.
T.P.: Bacha, Kabeláče, Janáčka, Portis Head, Toma Jonese, Esquivela, člověka, který v 60. letech v Americe natáčel scénickou hudbu, různé orchestrální úpravy známých hitů.
J.M.: Já jsem na tom podobně, mám rád to samé, co jsem teď poprvé slyšel od Tomáše a ještě bych připojil, že mám rád Stinga, Jaromíra Nohavicu, těžko bych zamlčel Beatles, ale i Rolling Stones...

Jste víc beatlesák, nebo stoneař?

J.M.: Řeknu vám to takhle. Mám projekt s Českou filharmonií. Ta bude hrát písničky od Beatles a od Rolling Stones. Střídavě, jednu, druhou, jednu, druhou a všichni budou oblečení střídavě ve sparťanských a slávistických dresech. Samozřejmě v Rudolfinu.

Začínáte být asi slavní, v televizi vás člověk vidí každou chvilku, máte vyprodané koncerty. Zajímalo by mě, jestli máte nějaké hranice, limity, kam byste nešli, co byste neudělali pro větší slávu?

J.M.: Já se trochu zdráhám odpovědět na otázku, která v sobě má už spoustu odpovědí. Protože tím, že odpovím jakkoli na jednu otázku z toho chumlu, tak jako bych akceptoval tu obrovskou horu premis. Pro mě je mnohem jednodušší dělat rozhovor stylem jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď.

Mířil jsem tam, jestli máte místa, kam byste pro zvýšení popularity nešli?

J.M.: Ano, máme. Ale o nich nebudu mluvit. Kdo ví, jestli se to nezmění? Jestli nabízené částky nezmění náš jinak veskrze mravní a uvědomělý postoj, že třeba nakonec zahrajeme i nenáviděným lidem k narozeninám.

V současné situaci byste si tedy vybírali?

J.M.: Já doufám, že si budeme moci vybírat v každé situaci.

Když jsem si dnes zadal v internetovém prohlížeči heslo MIG 21, vyjely mi odkazy na "letecké opravny Kbely", "Letadla Suchoj", "After burning - leteckou galerii" a podobně. Přijde mi, že úplně nedoceňujete propagaci na internetu?

J.M.: Vám se tahle reklama zdá slabá?

To samé při heslu "Macháček" - zemědělské služby, instalatérství, účetnictví...

J.M.: To je v pořádku. PR agentura, kterou má naše kapela, pracuje na plné obrátky.

Nezkoušel jsem na ty odkazy klikat, ale nepředpokládám, že by všechny vedly na vaše stránky. Nemáte tedy v plánu vlastní webové stránky?

J.M.: Na tom dělá tým lidí a my jsme součástí toho týmu. Máme zablokovanou doménu WWW.MIG21.CZ a tam se chystáme protrhnout bariéru informovanosti všech lidí, kteří brousí na síti. I já, když se chci o sobě něco dozvědět, také otevřu internet a většinou nic. Musím se to dozvědět jinak. Na to už jsem si v životě zvykl.

Je to u vás tak, že vy (J.M.) jste v Migu přes texty, ideu, výraz a vy (T.P.) skládáte hudbu?

J.M.: Ano. Ale mezi našimi kancelářemi jsou průchozí dveře.

A jinak jste profesionálové? Živíte se hudbou?

J.M.: Trošku se živím ve Sklepě, trošku v Dejvickém divadle, trošku v Migu, ale to jsou dohromady peníze, které stačí na provoz mých telefonů, měsíčních poplatků, benzínu a tak dál. Když mám potřebu si vydělat, tak na to musím většinou jinak. Občas někdy někde dělám řekněme moderování pro soukromé účely.
T.P.: Mě živila reklama. Dělal jsem postprodukci reklamy, tu jsem opustil a teď žiju z úspor. Dneska se připravuji na další film, připravujeme desku s Migem... Pavel Hrdlička je filmový střihač a živí se filmovým střihem, stříhá obrázky (pauza).
J.M.: ...plátna, oleje...
T.P.: jinak je to trumpetista, který za sebou má minulost dobrého trumpetisty.
J.M.: ... ale má i budoucnost dobrého trumpetisty...
T.P.: ...hrál s různýma slavnýma kapelama, TGM, Laura a její tygři...
J.M.:... Beatles, Pink Floyd, Doors, prošel vším. Snad jen s Elvisem nehrál, co si vzpomínám.

Máte netradiční nástrojové složení kapely, jak se to snoubí zvukově?

T.P.: Když jsme u Pavla Hrdličky, on má takovou kouzelnou krabičku, která mu dopočítává hlasy a díky níž hraje za tři. V reálném čase, kdy on hraje, je ta krabička schopna dopočítat další dva hlasy a to dělá speciální zvuk, barvu Migu.
J.M.: Jenom technickou poznámku, on tu krabičku koupil od jednoho kouzelníka z Varieté Praha.
T.P.: Který s ní předstíral břichomluvu.
J.M.: Fakt? Já myslel, že z ní tahal hady.
T.P.: Já mám klasickou tlustou jazzovou lubovku s jedním snímačem, která má krátký, ryčný, dřevěný tón, který není vzhledný, ale je upřímný, Pavel má kouzelnou krabičku, ze které je schopen vyloudit až sekci blížící se big bandu, Tomáš je hudebník, který otvírá spodní čakry nejen nám, ale všem kolem, Honza je bubeník, který si poslouchá svoji hudbu (narážka na ohromná sluchátka, která má po celou dobu koncertu na uších - pozn. red.), žije si ve svém světě.
J.M.: A nám dvěma nezbývá, než to s nima vydržet.

Otázka, které se nemohu vyhnout - kdy vyjde na svět první nahrávka Migu 21?

J.M.: Příští týden se vrháme na prví čtyři písně, které chceme nahrát. A podle toho, jak dopadnou, bychom nahráli další čtyři písně. Podle toho, jak dopadnou ty další čtyři písně, bysme nahráli další čtyři písně. Takhle budeme postupovat, dokud neuznáme, že máme dost písní na to, abysme mohli vydat CD. Anebo dokud neuznáme, že celé naše úsilí v tomto směru je marné. A chtěli bysme, aby to CD bylo na trhu na podzim, aspoň k tomu směřujeme veškeré naše úsilí. A to je váš sólo kapr, zatím jsme nikomu neřekli, že bysme chtěli přijít s deskou na podzim.

Jaký je váš vztah k internetu?

J.M.: Kladný.

Přiklonili byste se k nějaké ze dvou názorových skupin, že kopírování (nejen přes internet) hudbu zabíjí nebo posiluje?

T.P.: Obecně internet posiluje informace, takže posiluje i hudbu. Pokud vzniknou nějaké databáze volně šiřitelné hudby ve formátu, který půjde za peníze nebo zadarmo stáhnout a poslouchat, tak to rozhodně posílí.
J.M.: Já si naopak myslím, že to hudbu neposiluje. Myslím, že je to jen technologie a hudbu jako takovou to neposiluje, ale rozhodně ji to mění, ovlivňuje, někam posouvá a to je hrozně zajímavé, víc o tom nejsem schopen říct.
T.P.: Internet hlavně představuje pravdivý obraz společnosti. Tím, že je anonymní, tak se v něm ventiluje to, co společnost představuje. První heslo, které se zadává, je "sex", na druhém místě je "hudba".
J.M.: Abych to uzavřel, tak už jenom podle toho, jak dlouho se o tomto aspektu bavíme a jak dlouho na tuto otázku odpovídáme, je jasné, že to je něco, co nás nenechává chladnými.

Já jsem spokojený s odpovědí.

J.M.: To je dobře, to bych chtěl, abyste tam ale napsal.

Máte chuť vzkázat něco čtenářům, potažmo světu?

J.M.: (pauza) ... musím to dobře zformulovat (pauza, přichází servírka a ptá se, chceme-li ještě něco)... myslím, že zaplatíme a pudem.
T.P.: To tam nechte, to bysme chtěli vzkázat světu: Zaplatíme a pudem!