U vítězů pěveckých soutěží není ani tak důležitá první deska jako ta druhá. Budiž toho u nás důkazem Aneta Langerová, která následovníkem debutu dala sbohem rádiovému popu. Z Ameriky opačným směrem plula například Kelly Clarkson, ta zamávala na rozloučenou v jejím podání kýčovitému R&B a začala dělat dobrý pop rock. Nyní se k ní připojuje mladičká Jordin Sparks, ta si z eponymního debutu nechala jen minimum rhytm and blues. Teď je z ní popařka s potencionálem větším než její rodná Arizona.

Jordin s debutovou deskou uspěla celosvětově hlavně díky duetu "No Air" s Chrisem Brownem, který bral téměř všude bednu. Výchozí pozice pro následovníka nebyla vůbec špatná, stejně jako její výběr producentů. S týmem, který tvoří Ryan Tedder, Billy Steinbert nebo Dr. Luke, nejde moc přestřelit. Producentsky se Jordin podílela jen na čtyřech písních, ale i tak na mladou devatenáctku je to slušné číslo.

Deska začíná hitovkou "Walking On Snow", jejíž kytarový riff trochu připomíná "Since U Been Gone", popřípadě "My Life Would Suck Without You" již zmíněneé Jordininy krajanky Kelly Clarkson a podle posledních informací by právě tato píseň měla být třetím singlem z alba. První dva eponymní "Battlefield" a "S.O.S. (Let The Music Play)" jsou v tanečnějším tempu a možná i nejen díky tomu sklidily na hitparádových frontách slušné výsledky. Co je na albu šlápnutím vedle, jsou určitě balady. Konkrétně jejich snaha napodobit úspěch hitu "No Air", který brázdil žebříčky před několika měsíci, nejvíce úspěšný model hitového singlu jde cítit na "Don’t Let It Go To Your Head" a "The Cure". Tempo, frázování nějak moc shod na jednu písničku.

Z celé šlamastyky, která zaváněla trapností, ale Jordin vytáhnul opět její producentský tým. Tedy, hlavně Toby Glad, který má za poslední roky na triku spoustu úspěšných balad mimo jiné "If I Were A Boy" Beyoncé nebo "Big Girls Don't Cry" fazolové Fergie. Blýskl se i na albu Jordin. "Faith" inspirovaná Mariah Carey, rozverná "Emergency (911)" a především úchvatná "Let It Rain", která s přehledem dá všem jeho předešlým písním na frak. Kdoví zda management mladé Američanky dá songu se sborovým zpěvem a varhaním doprovodem zelenou. Byla by to škoda, kdyby se stal jen "řádovou písní".

Když se mám podívat pravdě do očí, tak by Jordin bez svého obřího týmu nebyla nic. Sice je u třetiny písní na albu napsaná jako spoluautorka, ale ve svých devatenácti si určitě nemohlo kdoví jak vyskakovat a ač se ji snažili směřovat z R&B křižovatky na popovou cestičku, kdo ví, zda se po ní sveze i v dalších letech. Byla by škoda, kdyby to byla na cestách popem její konečná.